Milý Luboši, když ses stal loni v létě volebním lídrem sociální demokracie, sešli jsme se v Černínském paláci, sídle Tvého tehdejšího pracoviště. Spáchali jsme spolu velký, pro mne velice zajímavý, rozhovor do Reflexu.
Ty ses mě snažil přesvědčit, že socialistický pohled na svět a recepty, které lidem nabízíte, jsou správné a spravedlivé, já naopak Tebe, že Vaše sociálně inženýrské zásahy do přirozeného běhu věcí nakonec napáchají více zla než užitku. Paradoxně i ty, kterými chcete pomoci.
Bylo to samozřejmě marné, známe se třicet let, a tak víme, že naše postoje a světy jsou natolik vzdálené, že jeden druhého přesvědčit v zásadě nemůžeme, snad kromě jednotlivostí. Na čem jsme se ovšem shodli jednoznačně, bylo, že Andrej Babiš po volbách nemá být premiérem této země. Doslova jsi mi tehdy, srše energií, řekl: „Andrej Babiš premiérem nebude. Přijal jsem nominaci na lídra kvůli tomu a nedám pokoj, dokud svou práci nedodělám.“
Andrej Babiš tehdy vydal předvolební knihu svých vizí, respektive vizí svých marketérů, o rychlodráhách Praha–Brno a podobných futuristických fantasmagoriích, ale Tys nad ní mávl rukou, že se nechceš bavit o lítání pečených holubů do huby v roce 2035, ale o tom, co je třeba dělat v nejbližších dvou letech. Úlevné.
Ve sněmovních volbách jsem nevolil sociální demokracii ani babišovce. Přesto, kdybych si mohl vybrat, z tisíce důvodů by mi méně vadilo, kdybys v premiérském křesle seděl Ty než on. A to s vědomím, že bych si asi u poloviny vládních návrhů Tvého kabinetu jistě trhal vlasy hrůzou. Voliči ovšem rozhodli, jak rozhodli, a Ty premiérem vzhledem k počtu mandátů sociální demokracie nebudeš. Andrej Babiš pravděpodobně ano.
Milý Luboši, vím, že situace kolem sestavování vlády je složitá, je mi jasné, že když do vlády s Andrejem Babišem nepůjdete Vy, čeká nás krutovláda triumvirátu Babiš–Okamura–Filip, což si snad tato země nezaslouží. Jenomže ani tento, poměrně silný argument v mých očích nemůže ospravedlnit způsob, jakým Tvá strana vyjednává o vládní koalici s Andrejem Babišem a jeho sektou. Nejprve se kasáte, že budete v kabinetu jedině v případě, že v něm nebude sedět trestně stíhaný premiér.
A najednou že Vám to vlastně vadit nebude, dostanete-li jedno důležité ministerstvo – třeba vnitra nebo financí. Kromě toho trváte na zvyšování daní a zavedení institucionální krádeže jménem sektorová daň. Z úst Vašeho nového vedení jsem prostě neslyšel jedinou rozumnou myšlenku, vyjednávací postoj, díky kterému bych si mohl říci – zaplaťpánbůh, že Andreje budou ve vládě držet pod krkem aspoň ti sociální demokraté. Celá šaráda při sestavování potenciální koalice ANO–ČSSD na mě tedy dělá silný dojem, že Vám jde za každou cenu o pár vládních křesel a zachování pašalíků ve státní správě pro ty tisíce Vašich věrných, které jste do ní nasadili v minulém vládním období. A po Vás, a po skončení tohoto volebního období, potopa…
Když to vidím, Luboši, je mi při vzpomínce na náš loňský silný rozhovor o principiálních věcech, které reprezentuje sociální demokracie, vlastně dost smutno.
I tak v úctě,
Marek Stoniš, šéfredaktor
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu.
