„Prezidentovo přehánění, přepínání, výmysly, improvizace a všeobecná volnost při zacházení s fakty jsou důsledkem elementární absence předstírání a ovládání vnitřních impulzů, z níž pochází bezprostřednost a spontaneita, která tak úspěšně fungovala na volebních shromážděních,“ tvrdí Trumpův hlavní stratég Steve Bannon. Přinášíme vám další ukázku z knihy amerického novináře Michaela Wolffa Oheň a hněv uvnitř Trumpova Bílého domu. Česky ji vydává 30. března nakladatelství Universum, které Reflexu exkluzivně poskytlo ukázky.
Ukázka (z) Ohně a hněvu
Hned druhý den ráno Trump žádal o potvrzení, že inaugurace byla mimořádně úspěšná. „Ty davy se táhly až dozadu. Minimálně milion lidí, že jo?“ Zatelefonoval několika přátelům a ti mu toto tvrzení povětšinou odkývali. Kushner potvrdil, že diváků bylo hodně. Conwayová mu nic nerozmlouvala. Priebus souhlasil. Bannon odpověděl vtipem.
Mezi Trumpovy první prezidentské úkony patřilo to, že nechal sérii povznášejících fotografií, jež byly vystaveny v Západním křídle Bílého domu, nahradit snímky početných zástupů na jeho inaugurační ceremonii.
Odtažitý Barrack vs. Donaldovy fake news
Bannon našel pro Trumpovo pokřivování skutečnosti pozitivní vysvětlení: prezidentovo přehánění, přepínání, výmysly, improvizace a všeobecná volnost při zacházení s fakty jsou důsledkem oné elementární absence jakéhokoli předstírání a ovládání vnitřních impulzů, z níž pochází bezprostřednost a spontaneita, která tak úspěšně fungovala na volebních shromážděních – a naopak vystrašila Trumpovy odpůrce.
Obama byl podle Bannona ztělesněním odtažitosti. „Politika je mnohem bezprostřednější hra, než jak ji on kdy hrál,“ prohlašoval autoritativním tónem, který zastíral fakt, že sám se do praktické politiky pustil až v srpnu. Trump byl podle Bannona nový William Jennings Bryan. (Bannon už dlouho mluvil o tom, že se v pravicové politice musí objevit nový William Jennings Bryan, a všichni jeho přátelé předpokládali, že tím míní sebe.) Počátkem 20. století Bryan na americkém venkově uchvacoval posluchače schopností zaníceně a bez přípravy řečnit po takřka neomezenou dobu. Podle mínění řady blízkých spolupracovníků včetně Bannona Trump své obtíže se čtením, psaním a zaměřením pozornosti kompenzoval přijetím improvizačního stylu, který vyvolával ne-li přímo bryanovský efekt, pak tedy každopádně takřka diametrální opak Obamova efektu.
Mix vzpomínek a opileckého žvanění
Byla to smíšenina plamenných výzev, osobních vzpomínek a opileckého žvanění, nesouvislá, neuspořádaná řeč plná odboček, v níž se spojoval vztek komentátorů kabelových televizí s náboženským revivalismem, klauniádou a motivačními slogany. V americké politice se charisma chápalo jako určitá úroveň šarmu, vtipu, stylu a noblesní elegance – ale vedle toho existuje i jiné americké charisma, prodchnuté emocemi a osobními zážitky, bližší duchu evangelikálních kazatelů.
Šaškování a pravda
Hlavní strategie Trumpovy kampaně byla opřená o velká volební shromáždění, která dokázala přilákat desítky tisíc lidí. Šlo o politický fenomén, který demokraté nedocenili a naopak v něm viděli příznak Trumpova omezeného dosahu. Trumpův tým považoval vstupy pomocí proslovů, tweetů, spontánních telefonátů do rozhlasu i televize a často takřka nazdařbůh za zjevení nové, osobně založené a inspirativní politiky. Podle druhé strany šlo naopak o šaškování, směřující maximálně k hrubé autoritářské demagogii dávno zdiskreditovaného a historicky překonaného typu, který selhal pokaždé, když se na poli americké politiky objevil.
Nyní bylo jasné, jaký měl tento styl pro Trumpův tým výhody – ale problém byl v tom, že s sebou často, dokonce pravidelně přinášel výroky, jež nebyly ani vzdáleně podobné pravdě.
