Případ Peroutka a pomluva se konečně pohne. V Brně se rozběhl podobný případ, týká se prezidenta v opačném pořadí. Zeman byl odsouzen k omluvě, protože obvinil bez důkazů Peroutku za článek Hitler byl gentleman. V Brně žaluje Zeman politika Bartíka, který ho nařkl také bez důkazů, že onemocněl rakovinou. Rakovina i nacismus jsou podobné choroby. Mohou na nevinném člověku natropit mnoho zla.
Případ Zeman se už asi 250 dní nemůže hnout z místa, protože se prezident dovolal k Nejvyššímu správnímu soudu. Soudci Nejvyššího soudu hodně stonají, mají dovolenou a patrně si v tomto případě nevědí rady. Tak je u nich pomlouvání Peroutky prozatím zaparkováno.
Svitla však naděje, že se to rozpumpuje s novou silou. Případ Bartík jistě pofrčí rychle vpřed, je jednoduchý. Bartík pomluvil, omluví se, hotovo dvacet. Prezident žádá navíc pět milionů korun odškodnění. Když Bartíka v Brně odsoudí i s těmi miliony odškodnění, schválí Nejvyšší soud bez obav Zemanův rozsudek a přidá navíc i milionové odškodnění, také hotovo dvacet. Co platí u Bartíků, platí i u Zemanů. Prezident může zaplatit odškodné z peněz, které vysoudí na Bartíkovi. Nešťastné by bylo, kdyby Bartík podobně jako prezident poslal kauzu na parkoviště u Nejvyššího soudu.
Pro pořádek, v kauze Peroutka nejde o omluvu prezidenta, k omluvě odsoudili Českou republiku, i když ta nic neřekla, jelikož nemá ústa. Podobně by měli odsoudit Brno-střed, kde ten Bartík dělá politika. Ale využít kauzy Peroutka lze víc. Brno-střed by mohlo trvat na tom, že se omluví jen za to, že nenašlo o Zemanově rakovině žádný důkaz, protože i Hrad se chce omluvit jen za to, že nenašel Peroutkovy nacistické články. Tak i Brno-střed by se mělo omluvit ne za pomluvu, ale za špatné hledání důkazů o rakovině.
Oba pachatelé by tak byli nikoliv pomlouvači, nýbrž špatní hledači. Toho by mohl využít i nevinný Babiš, který provedl jen to, že špatně hlídal drobné úředníčky, kteří mu způsobili tu šlamastiku. Brno-město by mělo podobně jako Hrad tvrdit, že by omluvou utrpělo závažnou újmu, podobně jako ti pomluvení, takže by si obě strany byly kvit. To je teorie, která by trestání pomluvy dokonale neutralizovala. Je správné, že jsou si v demokratické republice občané před zákonem rovni jako ti nešťastníci – Bartík s prezidentem. Pomluva je nepěkný nešvar a mýtit ji orgány musí jak u prezidenta, tak u Bartíka.
Být ale Zemanem, nedopustil bych, aby místo mě odsoudili Českou republiku. Vždyť se takové právnické předělávce lidé smějí. Do soudní síně vešla Česká republika, vyprávějí si. Přišla jsem se omluvit za nevymáchanou hubu, řekla. Počkej si na chodbě, Česká republiko, odsekne soudce, teď soudíme to Brno-střed! Nebo třeba po letech v penzi ve výčepu na Vysočině: včera tu chlapi zas seděla támhle u okna Česká republika. Vypila tři tvrdé, dala si tlačenku s jelítkem a zas se chlubila, jak ji obdivovali v Číně. Pak vlezla do člunu a odplula.
Vidíte, že i za prezidenty je třeba vidět člověka, i když to nemusí být zrovna pěkný pohled. Jako v případě dr. Háchy, což tu uvádím, abych nemusel Hradu dát pět milionů.
