Minulý týden proběhlo losování účtenkové loterie, které občané říkají Bonzačka. Vyhrála důchodkyně a na jednu účtenku vyhrála dvě stě tisíc korun. Já to samozřejmě té dámě přeju, jenom bychom si měli pořád opakovat: Ty peníze nejdou z Babišova, těch dvě stě litrů dostala z peněz nás všech!
Je možná trochu zpozdilé psát v roce 2017 o morálce a zodpovědnosti, ale já jsem starý člověk a někdy mi tahle zastaralá a neužívaná slova pořád přicházejí na mysl. Loterie Bonzačka funguje, pojďme se tedy nyní podívat na její morální rozměr.
Neplatit daně je jistě špatně. Stejně špatně ale je demoralizovat celý národ tím, že ho vychováváme k udavačství. Pojďme ale nejdříve k těm daním. Neplatí je rád nikdo a nikde na světě, přitom však nalezneme státy se zcela odlišnou daňovou morálkou občanů. Ve Švýcarsku jsou daně poměrně vysoké, ale jednoduché a patří k občanským ctnostem je platit. Vždyť tím občan platí za služby, které mu poskytuje stát a kanton! Samozřejmě se i ve Švýcarsku najdou neplatiči, ale je jich poměrně méně než třeba v Řecku. Tam je výběr daní zcela chaotický, zdaněno je vše a vysoko, zato mezi občany léta běží nevyhlášená soutěž o to, kdo při placení daní oškube stát víc.
Změnu daňové morálky však nevybudujeme represí, ta je něco platná málokdy. Cesta je zjednodušení a snížení daní, zavedení jasných pravidel a stejně jasných trestů. Rozhodně není cestou zavádění jakékoliv formy udavačství neplatičů, protože i kdyby udávání vedlo přechodně k malému nárůstu vybraných daní, tak z dlouhodobého hlediska se ta represe a výchova k bonzáctví nevyplatí. Základním předpokladem prosperity – sociální a ekonomické – je totiž kooperativní přístup občanů, kooperativní naladění společnosti. Kde jsou daně nízké a jasné a nebrzdí podnikání, lidé přemýšlejí o tom, jak společně nějaké peníze vydělat a bohužel je i nevysokou daní zdanit. Kde zuří podpora udávání jako u nás, narůstá v celé společnosti nedůvěra, každý se stává fízlem fízlujícím všechny ostatní a zásadně klesá důvěra ve společnosti, otevřenost a samozřejmě ochota kooperovat a podnikat s ostatními občany.
Výsledkem je celková nálada „jak ten stát nejlépe ošulit“ místo mnohem výhodnější nálady „jak nejlépe vydělat peníze“. V systému, který nedaní moc, je totiž pro občana psychologicky výhodnější primárně vydělávat, v systému, který daní tvrdě, se prioritou stává potřeba oškubat stát. Takže celá ta slavná loterie Bonzačka je bohužel jen velmi dobrou metodou, jak zhoršit atmosféru ve společnosti a zkalit mezilidské vztahy.
Druhou a úplně amorální stránkou loterie je původ peněz, které dostávají vylosovaní vítězové. Když Babiš loterii zavedl, bylo by plně na místě, aby výhercům platil z výnosů Agrofertu. Není tomu tak, výhry jdou ze státní pokladny, tedy z kapes nás všech. Z daní nás, kteří pracujeme a ty daně platíme.
A já zásadně, ale zcela zásadně odmítám, aby peníze, o které mne na daních stát oškube, rozdával jako podporu udávání. Rozhodně s podobným postupem nesouhlasím a to, že mi stát na daních ukradne peníze na to, aby je rozdal udavačům, považuji za zcela amorální. Takže přeji výhercům loterie Bonzačka, ať si těch mně ukradených peněz, které dostali za dobré udávání, užijí.
