Přečetl jsem si na Facebooku postesknutí paní Ireny: Tak se pomalu připravujeme s tříapůlletým synkem na Vánoce. „Martínku, napíšeme Ježíškovi dopis, jaké by sis přál dárky?“ – „Ne, jaké je číslo na Ježíška?!?“ A paní Irena dodává: Opravdu nevím, jak vysvětlit malému Martínkovi, že Ježíšek fakt nemá telefon.
Tak, maminky, já vám povím jednu možnost. Řekněte těm svým ratolestem, že Ježíšek je Boží syn. V tuto chvíli lze samozřejmě předpokládat, že se dítě zeptá, kdo to je Bůh.
Můžete mu říci, ať si prostě Pánaboha představí jako hodně laskavého dědouška s bílým vousem, co sedí na obláčku, usmívá se a je všemocný. Pokud ani tohle nezabere, případně je-li už dítě odrostlejší, můžete mu říci, že je Pánbůh něco jako internet. Je VŠUDE (má velmi dobré pokrytí), ví VŠECHNO (Google a Wikipedie), a když si vzpomeneme, můžeme si na něho KLIKNOUT. Heslem k připojení je prosba či modlitba.
Anebo řekněte, že je to takový všemocný Stvořitel, který může za to, že slepička běhá po dvoře, že jezdí metro, že prší nebo svítí slunce, že tráva roste, že tatínek má práci a dobrou náladu, a vlastně může i za to, že jsou Vánoce… A tenhle velký Stvořitel jednou za čas posílá k nám lidem svoje syny. Aby nám připomněli, že máme být hodní, mít se rádi, a hlavně si odpouštět. A když přijdou, tak se třeba objeví betlémská hvězda, tři králové nosí dary a tak podobně. Je to prostě velká radost!
Vaše dítě může namítnout, že přece metro řídí člověk a tráva roste sama.
Povězte jim, že tak to sice vypadá, ale ve skutečnosti jsou lidé i příroda pouhými vykonavateli a průvodci krásného Božího záměru…
A protože je Ježíšek Boží syn (a my už víme, kdo to je Bůh), tak ho nebeský Otec nadal při příchodu na planetu Zemi zvláštními schopnostmi. Proto Ježíšek vidí do duše a do srdíčka každého malého dítěte. (I do srdcí dospělých, ale tím to zatím nekomplikujte.)
Proto Ježíšek ví moc dobře, jestli bylo dítě hodné, nebo jestli zlobilo. A jaké si zaslouží dárky…
Stačí, když si dítě pomyslí, co by si přálo. Anebo to napíše někam na papírek nebo to řekne mamince, tatínkovi, dědečkovi nebo babičce. Případně tetě, strýci nebo kmotřence…
A Ježíšek se to takhle dozví.
Protože to je, milé děti, ta záhada i krása Vánoc. Ježíšek to prostě ví…
Takže, Martínku, Ježíšek fakt nemá telefon. On ho totiž nepotřebuje. On nemusí komunikovat s dětmi přes nějakého mobilního operátora. Ježíšek je totiž sám jeden velký VÁNOČNÍ OPERÁTOR.
A až budete větší, tak možná zjistíte, že tenhle Ježíšek není jen to malé děťátko v kolébce, co nosí dárky. Je to i velký a mocný léčitel a krásná a tajemná bytost kdesi v hlubokém vesmíru, odkud se na nás dívá. A pomáhá. A naplňuje naše srdce láskou. Někdy stačí jen si na něj vzpomenout, jen aspoň pomyslet…
Možná se vaše dítě zeptá, zda Bůh je ten kostel a kněz, kam ho loni vzala babička s dědečkem na půlnoční mši. — Povězte, že ten kněz si to myslí. Ale že Bůh je všechno a v každém a Ježíšek je jeho syn. A proto si připomínáme Vánoce jako symbol znovunarození Krista do člověčího těla před dvěma tisíci lety…
Milé děti, pokud chcete dárky, po nichž toužíte, tak buďte hodné, poslouchejte maminku a tatínka, nehrajte moc počítačové hry, to vás od Ježíška vzdaluje, a vězte, že Ježíšek opravdu nemá telefon.
Hezké Vánoce, paní Ireno, hezké Vánoce, děti, přátelé…
