Že je Česko zemí často nesmyslných zákazů, příkazů a pokut, jsme si už asi, ač neradi, zvykli. Další kamínek do mozaiky. Čerstvý kandidát na prezidenta pan Mirek Topolánek si zřejmě nestihl včas zaregistrovat transparentní účet u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí. Kvůli tomuto pochybení mu ex lege hrozí nemalá pokuta od sto tisíc až do půl miliónu korun.
Nejen dle Topolánkova předvolebního týmu, ale i dalších právníků však předmětný zákon nepočítá s oznámením kandidatury tzv. na poslední chvíli. Podle tohoto zákona totiž musí prezidentští kandidáti uvést adresu svého účtu nejpozději pět dní po vyhlášení termínu voleb.
Právní předpis však nepamatuje na případy, kdy se občan rozhodne kandidovat po vypršení této lhůty. Což byl mj. případ pana ex-premiéra Topolánka.
Topolánkův bankovní účet byl údajně založen v úterý 7. listopadu 2017 a ve čtvrtek byla dohledovému úřadu odeslána žádost o registraci. Zároveň se prý musí počkat na to, až bankovní dům u které je účet veden, jej tzv. „ztransparentní”.
Modernější mladší čtenář si asi poťuká na čele, co na tom u všech bankovních razítek tak dlouho trvá, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Postup Topolánkova týmu rozhodně nemožno objektivně pokládat za nějaké otálení či dokonce snahu o porušení zákona.
Za tohle má hrozit v právním státě až půlmilionová pokuta? Má být někdo trestán za to, že kandiduje sice včas, ale tzv. na poslední chvíli? Kde zůstal právní princip, co není zakázáno, je dovoleno? A kandidovat na poslední chvíli je přece povoleno, zavedou se snad zvláštní sankce pro lidi nebo firmy podávající např. daňové přiznání sice včas, ale těsně před uplynutím lhůty?
Jak jsme již zmínili, kandidáti musí u dohledového úřadu („dohleďáku“, jak říkají studenti politologie) registrovat účet pět dní po vyhlášení termínu voleb, nicméně když se svobodně rozhodnou kandidovat později, tak to nemohou z povahy věci splnit. V čase neumí cestovat ani Miloš Zeman, ani Mirek Topolánek.
Rozumná změna zákona se nabízí – lhůtu stanovit ne pět dnů ale raději dnů deset, když to banky a týmy kandidátů (mnohdy laické, dobrovolnické) nestíhají. Anebo předmětné dny zákonné lhůty stanovit alespoň jako pracovní, ne kalendářní, jak je tomu dnes. A hlavně ji nepočítat od dne vyhlášení voleb, ale od dne přihlášení kandidáta.
V rámci fair-play dodejme, že citovaný Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí patrně ve věci nebude nijak přísný a zvolí spíše symbolickou či žádnou sankci.
Doslov
Celou záležitost pokládám za ukázku vrcholného formalismu a byrokracie, podnikající čtenář si řekne, s tím se při výkonu své činnost setkávám skoro denně, kam se hrabou nějaké prezidentské volby.
Námět pro všechny kandidáty závěrem – bojujte důsledněji s dusícím formalismem a neskutečnými zákazy a příkazy, které svazují Vaše spoluobčany, tedy vaše voliče. Zasaďte se konečně za zjednodušení a odplevelení právního řádu ČR.
V nadsázce na úplný závěr: Nechť má český lev v tlapě opět meč, či alespoň půllitr, ne razítko!
Autor je právník a publicista
