Britská přítomnost v Hongkongu se datuje do konce 17. století. V roce 1699 zde začala obchodovat britská Východoindická společnost. V 19. století následovala série nevybíravého nátlaku.
Po druhé opiové válce musela říše středu podle pekingské smlouvy roku 1860 postoupit Spojenému království poloostrov Kowloon. Počínaje 1. červencem 1898 Čína pronajala Británii území nazývaná New Territories, a to včetně New Kowloonu a ostrova Lantau, na rovných 99 let.
Obnova historické spravedlnosti
V osmdesátých letech minulého století, po zahájení smělých a z dlouhodobé perspektivy veleúspěšných reforem Teng Siao-pchinga, bylo zřejmé, že současný stav, kdy Hongkong zůstává britskou korunní kolonií, je neudržitelný a nerovnoprávná smlouva, jimiž evropské mocnosti v 19. a počátkem 20. století deptaly nejlidnatější zemi světa, brzy vyprší.
Podle Čínsko-britského společného prohlášení, podepsaného oběma velmocemi 19. prosince 1984, se mělo celé území Hongkongu 1. července 1997 stát zvláštní administrativní zónou Čínské lidové republiky, která se zavázala, že podle zásady „jedna země, dva systémy“ nebude po dobu padesáti let zavádět socialistický ekonomický systém. Po půlnoci 1. července 1997 smlouva vstoupila v platnost a poslední guvernér Jejího Veličenstva Chris Patten odplul na královské jachtě Britannia. ČLR slavila úspěch a Británie musela spolknout hořkou pilulku, že její někdejší světové impérium se zase o něco zmenšilo.
Žádná hrůzovláda ani zhroucení se nekonaly
Počáteční prognózy týkající se budoucnosti Voňavého přístavu, což je český překlad názvu Hongkong z kantonštiny, vedle čínštiny a angličtiny jednoho ze tří úředních jazyků Zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky Hongkong, sice vyznívaly spíše pesimisticky, nicméně katastrofické scénáře se nenaplnily, a přestože značná část výroby se přesunula do pevninské Číny, Hongkong v současnosti výší hrubého domácího produktu na obyvatele předstihuje řadu zemí Evropské unie, a dokonce i Japonsko.
K protestům ovšem přece jen došlo již roku 2003, které v roce 2014 přerostly v takzvanou deštníkovou revoluci, během níž obyvatelé protestovali proti volební reformě schválené ústřední vládou v Pekingu.
Přestože je Hongkong nyní již nedílnou součástí Čínské lidové republiky, na Západě často kritizované za nedostatek demokracie, honosí se jednou z nejliberálnějších ekonomik na světě a patří k nejdůležitějším bankovním a obchodním centrům nejen v Asii, ale na celé zeměkouli. Bohatě také těží z turistického ruchu. Sedmimiliónový Hongkong má rovněž jeden z nejvytíženějších přístavů kontejnerové námořní dopravy na světě a vlastní měnu: hongkongský dolar (HKD), jehož kurs je necelé tři koruny.
