Pátý ročník festivalu minipivovarů na pražské Náplavce

Pátý ročník festivalu minipivovarů na pražské Náplavce Zdroj: Tereza Stonišová

Pátý ročník festivalu minipivovarů na pražské Náplavce
Pátý ročník festivalu minipivovarů na pražské Náplavce
Pátý ročník festivalu minipivovarů na pražské Náplavce
Pátý ročník festivalu minipivovarů na pražské Náplavce
Pátý ročník festivalu minipivovarů na pražské Náplavce
11
Fotogalerie

Reportáž psaná na náplavce aneb padající lidi do Vltavy, pisoáry a spousta skvělého piva

Je libo single hop, black IPU, red ale nebo „jenom“ ležák? Máme i vídeň, pšenici nebo stout… Přesně takové věty byly slyšet od pátku do sobotního večera na pražské náplavce. Ta totiž hostila již pátý festival Pivo na náplavce. Dá se říct, že společně s Žižkovským pivobraním patří tato akce k pražským minipivním vrcholům.

Na začátek dobrá zpráva – na festivalu byla hlava na hlavě, což znamená, že nás naše národní hrdost zajímá a že povědomost o pivovarech v republice nekončí u prohlášení „dáme si plzeň, ta je nejlepší“. Není. V České republice momentálně funguje přes 300 pivovarů (jejich počet stále stoupá) a nutno říci, že ve většině případů je opravdu o co stát.

Na festivalech podobného typu se většinou scházejí podobné značky. Málokterou pivní událost vynechá sokolovský (a tradičně skvělý) pivovar Permon, který má svou prodejnu a základnu na severu Čech. Stejně tak lze očekávat, že na pivním festivalu potkáte plzeňský Raven, který se specializuje na svrchně kvašené speciály. O to více je ale osvěžující, když na podobných akcích potkáte pivovar, který není nijak profláknutý, ale vy víte, že je skvělý. Nejeden malý pivovar má díky této akci šanci zaujmout a snad třeba i docílit, že si do něj některý z návštěvníků udělá výlet. Protože přiznejme si – žádný pivní festival nenahradí skutečnou pivní turistiku do všech možných (i nemožných) míst České republiky i mimo ni.

 

Není snadné vybrat z desítek malých pivovarů, které zakotvily na pražském Rašínově nábřeží, ty nejzajímavější. Přesto některé vyčnívají nad ostatními, takže pokud byste rádi zkusili něco jiného než plzeň, ale nevíte, kde začít, pak vězte, že následující pivovary vás rozhodně nezklamou.

Příběh první. Nenápadný hipster

Když jsem poprvé jela za malými pivovary za hranice, bylo nutné udělat někde mezizastávku. Jako ideální se ukázalo okolí krásné Olomouci, kde se velmi šikovně schovává pivovar Chomout. Je to přesně ten typ podniku, u kterého se ptáte – proč není někde jinde? A pak si uvědomíte, že kdyby byl, polovina kouzelného koloritu by se ztratila. Pivovar Chomout se nachází v Chomoutově, jen zhruba šest kilometrů z olomouckého centra. Případný výlet lze spojit s návštěvou Svatého Kopečku, ať nemáte pocit, že jedete prostě jenom pít. Pivovar na vás dělá dojem útulné pivní oázy uprostřed ničeho (Chomoutov promine). Dvoupatrová, vkusně vytapetovaná místnost na vás příjemně dýchá a odporovat větě „dáme si ještě jedno“ půjde jen velmi špatně. A co si v Chomoutu dát? Cokoliv – byla bych velmi překvapená, kdyby některé pivo zklamalo. 

Příběh druhý. Krkonošský nováček

Pivovar. Založeno 1045. Příliš brzy? Ano. Jde totiž o nadmořskou výšku – tento krkonošský pivovar se nachází v Pomezních boudách, které leží na Českou republiku v úctyhodné nadmořské výšce. Budova pivovaru ještě voní dřevem a čerstvými barvami: objekt byl dokončen teprve před necelými dvěma lety. Když ještě nefungoval pivovar (rozuměj výčep), už jste pivo mohli koupit v krámku naproti nebo naproti na Pomezní boudě. Jmenuje se Trautenberk, což by mohlo zaujmout milovníky Krkonošských pohádek, ale pochopitelně nejen je. Nejčastěji je tradičně k sehnání ležák a polotmavé, letos na náplavce byla k dostání ještě svrchně kvašená APA, tedy jemné, méně sycené pivo anglického typu, v tomto případě s lehkým hořko-ovocným nádechem. Na Trautenberku je zajímavé, jak rychle se mu povedlo „expandovat“ – najdete jej na mnoha krkonošských místech, mimo jiné třeba na vrcholku Černé hory v jednom z tamních občerstvení. Přestože v Krkonoších má Trautenberk velkou konkurenci v podobě kouzelné Luční boudy coby nejvýše položeného pivovaru v České republice a taktéž ve Friesových boudách, kde najdete výborné pivo Fries, nebojím se napsat, že Trautenberk má z těchto tří podniků rozhodně nejstabilnější chuť a nejpříznivější poměr cena/výkon.

Příběh třetí. Skokan roku

Před dvěma lety vznikl v malebném moravskoslezském městečku na polsko-českých hranicích pivovar s komickým názvem Nachmelená opice. Nebudu předstírat – pocházím z Krnova a název mě coby opici v čínském zvěrokruhu velmi potěšil. O to větší však bylo zklamání, když se první várky tohoto piva naprosto nedaly pít. Patriotismus šel stranou a se žalem v srdci jsem musela odpovídat na dotazy, jaké že je to pivo z mého rodného města, dost nelichotivým způsobem. O to větší je ale zázrak, že pivo získalo poměrně prestižní cenu Nejlepší nový světlý ležák roku 2016. Cena je ale zasloužená – od počátečních nepovedených várek se pivovar propracoval k poměrně stabilním výkonům, díky nimž už se nemusí nikdo bát, že mu Nachmelená opice nebude chutnat. I na letošní náplavce Opice nezklamala, jejich single hop byl vynikající.

 

Dalo by se takto pokračovat dál a seznam výtečných pivovarů by nebral konce – z letošní pivní náplavky pak už tedy zbývá dodat jen pár drobností, které by neměly zapadnout. Výrazným highlightem této akce byly pisoáry. Takové ty (ano, přesně ty), ke kterým si přesně před rokem stoupl Andrej Babiš a jeho poradci pak následně na jeho facebookovou stránku napsali „Poctivě jsem ji vystál“. Nutno říct, že tyto pisoáry, obsypané čurajícími muži, se staly velkou atrakcí pro turisty, kteří se nepokrytě (a pochopitelně) smáli. Stálo by možná za to tuto vymoženost opustit – z nabízených možností by vypadalo estetičtěji téměř cokoliv, kupříkladu kdyby účastníci festivalu močili do Vltavy. Řece by to neuškodilo (špinavá je i tak příšerně) a turisti by se smáli o něco méně. Pro slečnu, která ale do Vltavy upadla, snažíc se z ní vytáhnout svého v klidu plavajícího psa, však bylo dobře, že muži svou pozornost zrovna upírali nikoliv k vodě, ale k pisoárům.

Dalším zajímavým jevem jsou ceny, které se rok od roku velmi nenápadně zvyšují. Sice se nedivím, ale na tomto místě bych proto ráda vyzdvihla standardně skvělý pivovar Medvěd z Vrchlabí (ve Vrchlabí není jediný, dělí se o pozornost s o něco známějším Hendrychem), který si jako jediný držel cenu za single hop 25 a 35 korun. Rekordní cena za třetinkovou IPU byla padesát korun, což už je i na pražské poměry poměrně přestřelené, a je třeba říci, že pokud začnou obchodníci a majitelé pivoték pivo takto přestřelovat, holt na ně nikdo nebude chodit.