Pod tímto titulem vydalo domažlické Nakladatelství Resonance v edici Paměť knihu místního patriota Bohuslava Balcara, která detailně popisuje bojovou cestu všech dvanácti amerických jednotek, jež se na jaře 1945 účastnily osvobozování západních a jihozápadních Čech.
Po listopadu 1989 se sice na toto dříve z politických důvodů tabuizované téma objevilo několik prací, jejich těžiště však spočívalo především v rozsáhlém fotografickém doprovodu. Snímky v Balcarově publikaci také nechybějí, její největší přínos nicméně spočívá právě v podrobném zmapování historie všech jednotek podílejících se na této misi (Nakladatelství Resonance ostatně vydalo rovněž víceletý kalendář na toto téma). Některé o pět let později bojovaly v korejské válce a právě to se stalo záminkou, proč o nich poúnorový režim buď mlčel, nebo alespoň mlžil.
K ozřejmění situace v Evropě slouží situační mapy zachycující stav na jaře 1945 a bojové sestavy. Autor své dílo pojal ze širšího hlediska, a tak se zamýšlí i nad česko-německými vztahy, sudetskou otázkou, rolí prezidenta Edvarda Beneše a na závěr i oběťmi druhé světové války, což je bezesporu nejdiskutabilnější téma. Obzvlášť cenné je, s jakým úsilím se věnoval chronologii osvobozování západočeského teritoria.
Neodpouští si ani srovnání americké a Rudé armády a exkurzi do první světové války, v jejímž závěru Američané poprvé výrazně zasáhli do dění ve Starém světě. Autor není zaslepený a nekritický obdivovatel všeho amerického; všímá si i některých stinnějších stránek, jako například toho, že zatímco bojové jednotky, které vstoupily do Čech jako první, se chovaly bezvadně, pak ty týlové, jež dorazily s křížkem po funuse, se věnovaly šmelení.
Je zajímavé, že ačkoli Američané ze zcela pochopitelných důvodů (hranice překročili teprve 18. dubna 1945 a Němci na západní frontě kapitulovali v Remeši 7. května) utrpěli při osvobozování Československa mnohonásobně nižší ztráty než Rudá a rumunská armáda a koneckonců i 1. československý armádní sbor (na něj se stejně jako na Rumuny při oslavách Dne vítězství rádo a nespravedlivě zapomíná), dodnes o jejich výši panují rozpory. Je to způsobeno tím, že ztráty v Sudetech Američané započítávali do obětí na německém území.
Balcar svůj opus magnum doplnil stručným anglickým a německým souhrnem, neboť lze očekávat zájem o toto závěrečné období druhé světové války v Evropě nejen u Čechů, ale i u tehdy proti sobě stojících Američanů a Němců, dnes spojenců v rámci NATO.
Balcar svou koncepčně ojedinělou a nesmírně přínosnou publikaci představil poprvé v Plzni letos 6. května, kdy si západočeská metropole připomínala 72. výročí osvobození. Hezčí příspěvek si město stejně jako všichni, kdo se hlouběji zajímají o dějiny druhé světové války na našem území, nemohli přát. Doufejme jen, že se autorovi podaří v brzké době dokončit edici Z Normandie přes Ardeny až k nám / Osvobození 1945, jež na recenzované dílo navazuje. Zbývají už jen čtyři svazky.
