Mnoho čtenářů píše, že nerozumějí smyslu vládní krize, a ptají se, proč premiér Sobotka odvolal demisi vlády a rozhodl se jen pro odvolání ministra financí Babiše, přestože to před pár dny odmítal.
Jeden můj kamarád říká, že lidé nejednají logicky, ale analogicky, tedy na základě obdobných případů z minulosti nebo svého okolí. Popišme si proto, jak by stejná vládní krize probíhala v zemi s parlamentní formou vlády, v jejímž čele by stál prezident respektující ústavní zvyklosti.
Výzva Bohumila Pečinky poslancům: Zbavte Zemana pokušení!
Kdyby se premiér koaliční vlády v takové zemi rozhodl odvolat z funkce ministra financí předsedu druhé nejsilnější koaliční strany, následovalo by jeho automatické odvolání ze strany prezidenta republiky. Téměř současně by strana odvolaného politika demonstrativně odešla z vládní koalice do opozice. Následně by premiér víceméně automaticky dostal šanci vytvořit novou vládní sestavu podle své úvahy s cílem získat důvěru v parlamentu.
V Česku ročník 2017 jsou zhruba dva problémy.
Miloš Zeman usiluje o znovuzvolení, a proto jde na ruku v průzkumech nejsilnější straně, což je vládní ANO. Připomíná fotbalového rozhodčího, který se tváří, že „píská rovinu“, ale ve skutečnosti nadržuje jedné straně. V Zemanově případě se to týká toho, že volně interpretuje ústavu a tváří se, že většina postupů závisí jen na jeho úvaze.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
K tomu stručně. Česká ústava se řadí mezi tzv. kusé ústavní dokumenty. Znamená to, že je relativně stručná a politici musí vycházet z ústavních zvyklostí, založených na obecné shodě na některých postupech v minulosti, a mínění tvůrců ústavy.
Babišovy dobře utajované lži:
A tady je to jednoznačné: prezident má povinnost demisi přijmout, pokud to neohrozí chod vlády nebo nenaruší postavení země v krizové době. Tečka.
Andrej Babiš se bojí odejít z ministerstev, zvláště z financí a spravedlnosti. Obává se toho, že mohou být odhaleny a využity — v jeho pojetí – některá jeho ministerská rozhodnutí. To není drb, ale reálná reflexe lidí z jeho okolí.
Babiš je v situaci člověka, s nímž se ten druhý chce rozvést, jenže on to odmítá a říká, že nejenže nedá souhlas s rozvodem, ale ani neopustí společnou postel. Za vším jsou pak jeho kalkuly, obavy, úzkosti a zmatky z možných trestněprávních důsledků. Rozhodně netvrdím, že nutně oprávněné, ale rozhodně jsou.
I z toho důvodu se od něj nikdy nedočkáme velkých gest typu: Tak vy mě nechcete? Tak já odejdu a po volbách se vrátím! I když v politice projevil velký talent, zvlášť ten marketingový, stále zůstává jen prodejcem hnojiv.
Summa sumárum, výsledkem všech těchto vektorů je dnešní situace zablokovaného demokratického vládnutí.
