Před několika dny informovala polská media, že v Sýrii se při sebevražedném atentátu v oblasti Aleppa odpálil polský muslim Abu Chattab Al-Bolandi. Informovala o tom media Islámského státu, v jehož řadách polský muslim bojoval. Jedná se tak o druhý potvrzený případ smrti polského muslima bojujícího v řadách Islámského státu.
První je případ jistého Jacka S., který se sice narodil v Polsku, ale později žil v Německu. Mezi islamisty byl znám pod přezdívkou Abu Ibrahim Al-Almani (tj. otec Ibrahima z Německa) a zahynul v roce 2015 při sebevražedném útoku na ropnou rafinerií v Iráku. Polská media referují i o dalších polských muslimech, kteří bojují v řadách islamistů v Sýrií a Iráku. Podle zprávy Mezinárodního protiteroristického centra z roku 2016 v řadách Islámského státu bojuje 20 až 40 muslimů polského původu.
Někteří polští komentátoři se domnívají, že Abu Khattab Al-Bolandi je polský konvertita k islámu Jakub Jakus, který je již delší dobu hledán Interpolem kvůli krádeži dokumentů, členství v teroristické organizaci a nelegálnímu vlastnictví střelné zbraně. Podle záznamu Interpolu pochází Jakus z polského města Sandoměř v Svatokřížském vojvodství. Interpol ho hledal pod označením jedna z nejhledanějších osob.
Případ Jakuse patří mezi nejlépe zdokumentované případy polských muslimů, kteří odešli bojovat do Sýrie na straně islamistů. Je o něm známo, že studoval katolické lyceum, byť nebyl nijak aktivně praktikujícím křesťanem, ale poté, co obdržel darem knihu o životě zakladatele islámu Mohameda, konvertoval k islámu, opustil školu a později odešel do Sýrie bojovat na straně Islámského státu.
Učitelé Jakuse popisují jako hledajícího mladého muže zajímajícího se o různá náboženství, který po seznámení s islámem veřejně opustil křesťanství a v lublinské mešitě přijal islám. Redaktor webu Natemat.pl v článku „Mami, stal jsem se džihádistou“ popsal příběh Jakuse, ve kterém mu ještě s ohledem na jeho rodinu změnili jméno na Kamil. Redaktor poznamenává, že představitelé lublinské mešity Nidal Abu Tabaq na jeho dotazy odpověděli, že si nepamatují na žádného konvertitu k islámu, který by poté odjel bojovat do Sýrie.
Učitelé si také pamatují, jaký měl Jakus strach z toho, aby se o jeho konverzi k islámu nedověděli rodiče, a jak radikálně své nové náboženství praktikoval. Odmítal podávat si ruku s ženami, odmítl jít na školní ples a ani se nenechal fotografovat – s odůvodněním, že islám fotografování zakazuje.
Po ukončení školy odešel Jakus studovat do Lodže, a tehdy se o něj začala zajímat i polská kontrarozvědka ABW (Agentura vnitřní bezpečnosti), protože se měl setkávat s podezřelými muslimskými aktivisty.
V dalších letech pracoval Jakus v multikulturním prostředí v Norsku, údajně ve stavebnictví, a byl pravidelným návštěvníkem jedné norské mešity. V roce 2013 oznámil Jakus rodičům, že chce žít již pouze v muslimské zemi, a proto jede do Turecka; poté se ovšem ukázalo, že jeho cílem nebylo Turecko, ale území Islámského státu.
Podle polských medií Jakus kontakty s rodinou nepřerušil, ale hovořil s nimi skrze internetové telefonní hovory a popisoval jim svůj život v Islámském státě, jak prošel vojenský výcvikem, že se oženil a narodilo se mu dítě.
Případ Jakuse ukazuje na to, že profil stoupenců Islámského státu – kteří jsou mnohdy zjednodušeně prezentováni jako neúspěšní mladí lidé z evropských vyloučených lokalit a bez většího vzdělání – není tak jednoznačný. Ukazuje se také, že Jakus své důvody, jež jej vedly k rozhodnutí přidat se k Islámskému státu, bohužel nikomu neřekl, tedy vyjma toho, že podle něj je islám tím nejlepším náboženstvím a islámský stát je nejislámštější společností v dnešní době.
