Ministerstvo dopravy vedené Danem Ťokem chce rozšířit síť tuzemských komunikací, na kterých se vybírá mýtné.

Ministerstvo dopravy vedené Danem Ťokem chce rozšířit síť tuzemských komunikací, na kterých se vybírá mýtné. Zdroj: Blesk

Ministr dopravy Dan Ťok
Dan Ťok, ministr dopravy
dálniční kupon
Poslední úsek dálnice D8 Lovosice – Řehlovice se v podvečer 17. prosince otevřel pro běžnou dopravu.
Poslední úsek dálnice D8 Lovosice – Řehlovice se v podvečer 17. prosince otevřel pro běžnou dopravu.
9
Fotogalerie

Řidiči a dopravci naříkají? Hlavně ať platí! Aneb jak se z českých tankodromů stávají dojné kravky

Ministerstvo dopravy vedené Danem Ťokem chce rozšířit síť tuzemských komunikací, na kterých se vybírá mýtné, o dalších 900 kilometrů silnic prvních tříd. Do státního prasátka by tak mohlo ročně přitéct až o 1,1 miliardy korun navíc. Po letošním roce plném nekonečných uzavírek, mnohahodinových kolon na dálnicích a při všeobecně nevalné kvalitě našich silnic to je vskutku „rozumný“ návrh, který nepochybně pošimrá nervovou soustavu nejednoho tuzemského motoristy či dopravce.

Řidič, který v letošním roce cestoval po většině tuzemských dálnic, si před zasednutím za volant musel do kufru přibalit (anebo o tom vážně uvažovat) spacák, termosku s kávou a vydatnou svačinu. Neměl totiž žádnou jistotu, kdy (a zda vůbec) dorazí do svého cílového místa. Při cestách v pátek a v neděli odpoledne to mohl takřka dopředu odpískat. A pokud náhodou nestál v kolonách, z klidného cestování jej bezpečně vyrušil povrch vozovek, který připomínal tankodrom a na němž tlumiče a čepy u aut dostávaly hezky zabrat. To vše za dálniční známku, která patří v poměru k počtu zpoplatněných kilometrů k nejdražším v regionu.

U mýta tato taškařice má ještě komičtější rozměr, ale i méně veselé důsledky. Řada dopravců či autobusů se stávajícímu mýtu (ale především zácpám na dálnicím) vyhýbala všude možně, včetně blikajících železničních přejezdů. Panáci na ministerstvu nebyli ani s dostatečným předstihem několika let zrealizovat nový tendr na provozovatele mýtných bran. O tom, jak a v jaké kvalitě a rychlosti funguje samotná výstavba, dostavba či oprava dálnic už je snad zbytečné psát. Stačí jen připomenout legendární sesuv půdy na dálnici D8, dálnici D11 stále končící v polích u Hradce Králové či nedostavěné dálniční spojení z Prahy přes České Budějovice na rakouskou hranici, z Brna do Vídně či neexistence adekvátního spojení mezi Hradcem Králové a Olomoucí, které by ulevilo záplatované a neustále opravované dálnici D1. A o tom, že výstavba českých komunikací je předražená, zdlouhavá a mnohdy i poněkud nestandardní, si cvrlikají opeřenci i na březích Lamanšského průlivu. 

K tomu je potřeba dodat, že přebytek státního rozpočtu za rok 2016 bude tak vysoký i proto, že se nepodařilo kofinancovat nemalé množství prostředků určených mimo jiné právě i na infrastrukturní projekty. Stát rovněž inkasuje desítky miliard korun ročně ze spotřebních daní z motorových paliv, z nichž by také mohl více přidat na zkvalitnění vozovek. Tak proč hned sahat do kapes motoristům? Vždyť ti už nyní platí dost peněz za mýto i dálniční známky (o výdajích za opravu svých vozidel kvůli jízdě po nekvalitních vozovkách ani nemluvě). A o jízdě po silnicích nižších tříd či vozovkách v majetku krajů už snad raději ani nemluvme...

Ne, tudy cesta nevede. Tedy alespoň zatím. Fantazíruje-li někdo nad rozšířením zpoplatněných komunikací (a v budoucnu snad i nedejbože o zdražením dálničních známek) musí nejprve řádně opravit stávající komunikace, zvýšit jejich kvalitu a zaručit průjezdnost. Teprve až potom lze přistoupit k rozšíření jejich zpoplatnění. České dálnice i některé silnice 1. třídy proto v současné době připomínají dojnou kravku, z níž plyne státu nemalý užitek, ale řadoví řidiči z toho nic nemají. Cedule s nápisem „musíme to opravit“ za adekvátní zdůvodnění současného stavu a možná i ospravedlnění chystaných záměrů nelze proto přijmout ani náhodou.