Co hýbe v posledních dnech kulturní scénou Česka i světa? Velmi vášnivé diskuse se vedou o americkém seriálu Westworld. Trochu méně vášnivé je to v případě "vyvolávání duchů Václava Havla", i když tam to také někdy zajiskří. Podíváme se i na poslední desku legendární Marty Kubišové a na to, jak šéf České filharmonie stojí jako školák před tabulí.
Recenzent Šimon Šafránek zůstává odměřený k seriálu Westworld (HBO), já jsem po druhém díle přinejmenším čapnutý. Jde o potřeby civilizace dovedené ad absurdum. Desítky androidů v obřím parku simulují Divoký západ a my si je tam jen tak pro zábavu chodíme střílet a „vopíchat“. Tak jako je to u látek podle Michaela Crichtona vždycky, nic netrvá věčně. Jakmile do umělé inteligence namícháte příliš emocí, může se stát cokoli. A když farmářova dcera Dolores, čistá duše a hlavní postava hry, zničehonic zabije mouchu, je zřejmé, že architekti téhle obludnosti budou brzy pykat.
Osmdesát gratulantů se sejde 15. října ve všech prostorách pražské Lucerny, aby vyvolali Velkého ducha V. H. při příležitosti jeho nedožitých osmdesátin. Mejdan! Herci, zpěváci, spisovatelé, režiséři, každý někdy prohodil s Vaškem aspoň pár slov, dal pivo a dá k dobrému historku. Schválně – jestli uhádnu finále. Tři tipy: 1. Jaroslav Hutka a píseň Havlíčku Havle. 2. Plastici a na plátně za nimi bubnuje Vašek do popelnic. 3. Píseň Jednou budem dál s překvápkem: v polovině písně vyskočí z dortu Joan Baezová. Od té chvíle se zpívá anglicky (We Shall Overcome) a všichni stojíme a držíme se za ruce.
Marta Kubišová natočila svou poslední desku v kariéře. Loučení na pozadí soulových písniček, jež proslavila Aretha Franklinová, Shirley Basseyová a spol., je víc než důstojné. Michal Bystrov doslova píše: „Tohle už není ta temně romantická dívka ze zlaté éry šedesátých let. Tohle je styl ostřílené dámy, co se nechce dělat hezkou a sází na drsnější stránku svého životem propasírovaného hlasu.“
A tady se mi otvírá kudla v kapse. David Mareček, generální ředitel České filharmonie, jemuž by tahle země měla líbat ruce, protože orchestr už šestým rokem nekompromisně mění z léta rozhádaného a průměrného v konkurenceschopnou kapelu, dostal předvolání k novému konkursu. Jak píše Věra Drápelová: „… patří k ,dobrým mravům‘, že šéfové předních kulturních institucí nejsou povoláváni na přezkoušení jako školáci k tabuli, nýbrž se s nimi o prodloužení či neprodloužení smlouvy jedná individuálně.“ Jinými slovy, lupou konečně najdeme schopného kulturního manažera, který má nesporné výsledky, začneme ho ponižovat, aby nám nepřerostl přes hlavu. Ministerstvo kultury vzor 2016!
