Pokud každý týden řešíte před pokladnou kina dilema, jestli za vybraný titul utratit majlant, a nebo jít radši na dobrou večeři, kritička Tereza Spáčilová vám od něj odpomůže. Ode dneška pátek co pátek shrne aktuální filmovou nabídku tak, abyste vybrali správně. A třeba to někdy bude i na dobrou večeři po dobrém filmu.
Tip týdne aneb za co stojí obětovat kus výplaty
Kubo a kouzelný meč
Novinka z dílny Laiky, společnosti, jíž důvěřuje i Tim Burton, úspěšně pokračuje v tradici vizuálně výlučných, leč diváckých snímků nastoupených tituly jako Mrtvá nevěsta či Koralína a svět za tajemnými dveřmi. Kubo je chlapec, jenž se vydává po stopách svého otce samuraje v doprovodu Opice a Brouka a za pomoci barevných papírků vypráví divukrásné příběhy. Travis Knight, novopečený režisér, jehož animátorské dovednosti ocenila americká Akademie loňskou nominací na Oscara, dokázal geniálně uchopit poetiku starých japonských bájí a natočil film, jenž zcela nenásilně propojuje Západní a Východní. Děti, pro něž je určen, nechrání před vědomím smrtelnosti a prazákladní hodnoty jim vštěpuje bez obligátního pitvoření a šišlání, kouzelně básnivou formou. Výjevy, jako jsou duše-lampiony plovoucí po vodě či pestré papírkové bitvy, strčí do kapsy všechny infantilní vyprávěnky z Hollywoodu. Ne náhodou mu zahraniční kritici věští oscarové šance.
80%
Propadák týdne aneb kdy se vyplatí nechat peněženku v kapse
Já, kocour
S Kocourem ani zlým milionářem Kevinem Spaceyem jsem zatím neměla tu čest, ale soudě podle recenzí ze zahraničí je to možná to nejlepší, co se kritikovi může poštěstit. Ve Variety nazvali Sonnefieldovu komedii šmejdem a podle magazínu Rolling Stone, kde Spaceyho hrdinu přirovnávají k Donaldu Trumpovi, jde dokonce o nejhorší film roku.
10%
DALŠÍ PREMIÉRY:
Dívka ve vlaku
Často bývá přirovnávána k Fincherově Zmizelé. Neprávem. Adaptaci bestselleru Pauly Hawkins s ní spojuje přítomnost nedůvěryhodné ženské vypravěčky, postrádá však fincherovskou lehkost, to potměšilé pomrkávání na diváka, jenž by snad chtěl uvěřit všemu, co je řečeno. Chybí i napětí a zvraty, jež Zmizelou uměly nakopnout pokaždé, když hrozila sklouznout ke stereotypu - u Dívky ve vlaku odhadnete vraha po pár minutách. Jestliže vás nenechá chladnými (a nenechá), je to především zásluhou drasticky opravdového hereckého výkonu Emily Bluntové. Její studie alkoholičky si v emocích nezadá s drásavostí dramat typu Kočka na rozpálené střeše - s tím rozdílem, že Bluntové chybí stejně dobrý protihráč. Už kvůli ní si ale Dívku dopřejte, nominaci na Oscara má téměř jistou. Jen si pak nedomluvejte drink s přáteli.
65%
Rodinné štěstí
(Doslova) bytové divadlo obsáhne svět na ploše jediné domácnosti. Maďarský “Hřebejk” Szabolcs Hajdu dokáže vyprávět věci rodinné a intimní univerzálně, to jest tak, aby zněly povědomě, a přitom neklouzaly ke klišé. Postavy zahrnující rodiče, děti i vzdálenější příbuzné, tak v podstatě vůbec nemusí stát od kuchyňského stolu, a přesto o nich (a sobě) víme všechno. V Karlových Varech to stačilo na zisk Křišťálového glóbu.
65%
Instalatér z Tuchlovic
Chcete-li se ubránit zklamání, nesmíte čekat komedii. Což je, pravda, u šprýmaře Vorla překvapivé zjištění, ale v případě jeho novinky také naprostá nutnost. Instalatér z Tuchlovic je všechno, jen ne všudypřítomně avízovaná veselohra: posmutnělý, lehce existenciální a (naneštěstí) tolikrát viděný portrét ztracenců naší doby. Rádoby vztyčený prst lidového kazatele či pokus o sociální sondu, jež zvládne semlít všechno od rasismu po domácí násilí. Společenská drobnokresba Vorlovi stále jde, v jednotlivostech je jeho Instalatér rozhodně lepší než celek. Jinak však jubilejní desátý film z dílny neúnavného glosátora ztrácí dech hned od počátku. V člověku tak zůstane jen neurčitý pocit, že by mnohem radši viděl dokument o hrdinově předobrazu - jenže ten se raději drží v ústraní. Asi dělá dobře. PS: Na Vorlovu obranu budiž řečeno, že z trojice nejnovějších tuzemských počinů zahrnujících Prázdniny v Provence a Bezva ženská (premiéra za týden) vychází ten jeho jednoznačně nejlichotivěji: aspoň se totiž snaží něco sdělit.
45%
