Zatímco fotbalový svět už napjatě vyhlíží (euro)finálovou neděli, ten filmový má jinou zábavu: karlovarské utkání Realu Top Praha vs FC Roma, tedy týmu svátečníků z řad “bílých” celebrit, respektive mančaftu, s nímž všichni odmítají hrát. Druhý jmenovaný ovšem může zvítězit dokonce dvakrát: v pátečním charitativním zápase, ale i v soutěži karlovarského festivalu, kde stejnojmenný dokument reprezentuje domácí tvorbu.
“Když někoho nemám rád, tak ho přece budu chtít porazit. Kde na světě odmítají fotbalisti hrát?!” diví se před kamerou Pavel Horváth. Jmenovec fotbalové legendy je jednou ze dvou klíčových postav filmu Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara. Trénuje děčínský tým, jenž měsíce marně vyhlíží soupeře, protože s “Romáky” se na hřiště nikomu nechce.
Hákové kříže od peřinky
S brankářem Patrikem Herákem trpělivě obvolává lokální kluby, aby si vyslechl různé výmluvy s týmž základem. Ne vždy viditelný, ale (zvláště na severu) hluboce zakořeněný rasismus způsobuje, že míč zůstává na hřišti netknutě ležet. Herák jej ostatně neváhá pojmenovat pěkně napřímo. “Vy Češi jste prostě tak naučený, být rasisti. Vy jste se narodili a měli jste hákový kříže v peřince,” konstatuje v rámci jedné ze svých “filozofických” seancí, jimiž si zpestřuje práci popeláře.
Jeden by řekl, že přehání. Že jde jen o tradiční ukázku předsudků té “druhé” strany. Jenže pak se z tribuny hostitelů ozve věta “Ježiš, já nejsem rasista, ale lidi maj bejt bílí,” jejímž autorem není nikdo jiný než maminka malého dítěte; člověku dojde, že tvůrci (a Herák) až moc dobře vědí, o čem mluví.
Snímku budiž ke cti, že odmítá být jednostranně hysterický. Jak kdesi podotkl Bojar, jinak autor dalšího úspěšného fotbalového dokumentu Dva nula, striktně ukřivděný tón pražské kavárny mu byl odjakživa cizí. Romské komunitě, již skrze fotbalovou perspektivu nenásilně odhaluje, tak rozhodně nenasazuje svatozář, ba spíše naopak.
Odplata Vietnamcům
Zaznamenává jak neškodné kočkování namířené proti “uzurpátorům” (roztomilá je například scéna, v níž Herák na plovárně kritizuje všechno gádžovské, šizeným kebabem počínaje, mravenci u bazénu konče), tak i stopy latentního rasismu na druhou - to když se Romové hojí na Vietnamcích či homosexuálech.
Festivaly titulům podobného ražení s oblibou dávají ceny - bohužel častěji za téma než za kvality. Pokud ji dostane FC Roma, novinka z laboratoře HBO, mělo by se vědět, že v jeho případě se odměňuje filmařina. Dokument, jenž si co do zpracování nezadá s hraným “celovečerákem”, jenž má plnokrevné postavy a svébytnou výtvarnou tvář, není jen banálním příspěvkem do diskuze. A to se cení čím dál tím víc.
