Jeden počítačový hráč navštívil dávno zapomenutou, dlouho opuštěnou onlinovou hru. A někoho tam potkal. Myslel si, že je to počítačová postavička. Jenže ona se začala chovat jako živý člověk.
Hráč s přezdívkou Vinesauce vstoupil do prostředí onlinové počítačové hry Active Worlds, kterou dnes už nikdo nehraje. Hra vznikla v roce 1995 a měla podobný základní princip jako o něco později simulátor virtuálního života Second Life (byť v podstatně primitivnější formě) – hráči měli možnost vytvářet trojrozměrné prostředí hry podle svého uvážení a jejich výtvorem pak procházeli ostatní. Ještě v roce 2008 se hra dočkala velkorysého updatu a v roce 2012 přešla do nové verze, ale v roce 2013 to její tvůrci nadobro odpískali a zpřístupnili její stále prázdnější ulice zdarma každému – byť se v dřívějších letech poplatek za roční občanství pohyboval v desítkách dolarů.
Když hru Vinesauce navštívil dnes, nepotkal v ní už nikoho. Je to zvláštní pohled: virtuální prostředí, vybudované desítkami hráčů a navržené pro další tucty, zeje prázdnotou. Vulkanické fontány chrlí do ticha potůčky lávy, němí počítačoví vozkové čekají na kozlíku na pasažéry, kteří už nikdy nepřijdou, a virtuální vítr žene po opuštěných ulicích rozervané podzimní pixely.
Vinesauce, který své putování dezolátní krajinou někdejšího virtuálního světa zachytil pro svůj kanál na Youtube, potkává počítačová zvířátka zabořená po krk do neexistujících strání, jako by zvolna zapadávala nánosem prastarých textur. Přes tichá pole se ženou zdivočelé počítačové ovce a nad hladinou jezera se vznáší divoké prase, zoufale hrabající nohama ve vzduchu v marné snaze uniknout neplánovanému glitchi. Kvičí a čeká na update, který by ho z toho prokletí zachránil.
Po dlouhém a opuštěném putování dorazil Vinesauce do Skřetí vísky, Goblin Village. Těžká dubová vrata byla zavřená a Vinesauce po nějaké chvíli shledal, že přes obludnou dřevěnou stěnu nemůže projít dál. Chvíli pátral po jakékoliv skulině, neúspěšně. Pak se ale ale ozval něčí hlas. „Ztratil ses?“
Vinesauce se odvážil za hlasem vypravit – a potkal člověka v masce. Nad jeho postavičkou stálo jméno „Hitomi Fujiko“ a nabídl se, že pro něj bránu ze Skřetí vísky otevře. Vinesauce souhlasil – bez pochyb přesvědčen o tom, že Hitomi Fujiko je jednou z těch mnohých počítačových postav, které tu za sebou hráči zanechali. Hitomi pro něj bránu skutečně otevřel... ale pak se začal chovat opravdu, opravdu zvláštně. Pobíhal kolem a sám pro sebe se Vinesaucovi vysmíval. „Hehehe...“
Když ho Vinesauce po nějaké chvíli konfrontoval, Hitomi, který ve hře musel strávit několik posledních let, mu pohrozil, aby z jeho světa okamžitě odešel. Řekl mu, že „tato země... je prázdná“. A že on je „jediný, kdo tady zůstal“. Stáli proti sobě na břehu temně modrých vod a jejich tiché konverzaci přihlížely jen dvě nehybné 3D ovce. „Já jsem skutečný,“ řekl Hitomi Fujiko. „Jsem skutečný, nebo snad ne?“ Já nevím, vydechl Vinesauce u svého počítače. „Prosím,“ řekl Hitomi a přistoupil tak blízko, že Vinesauce viděl pixely na jeho tváři, „řekni mi, že existuju.“
Vinesauce před jeho otázkami ustupoval, ale Hitomi Fujiko se nesmlouvavě blížil. „Necítím ani bolest... cítíš bolest ty?“ zeptal se Hitomi, když už neměl Vinesauce kam ustoupit. A Vinesauce, který si stále více uvědomoval, že je tady v té nekonečné opuštěné hře s tím druhým úplně sám, vytáhl nejsilnější argument jaký měl: „Ty snad nejsi počítačová postava? Nejsi snad počítač?“
„Uteč odtud,“ řekl Hitomi a v oblaku dýmu se proměnil v temnou, ohavnou zrůdu. „Běž!“
A Vinesauce se otočil – a v hrůze pádil pryč opuštěnou krajinou; prchal, aniž by se byť jen jedinkrát ohlédl přes texturu svého virtuálního ramena.
Říká se, že do hry se v tu chvíli pokoušelo připojit dalších mnoho hráčů z šesti tisíc lidí, kteří sledovali Vinesaucovo dobrodružství na jeho videokanálu. Říká se, že by – podle zpráv se skrytými významy na Hitomiho webové stránce, kterou posléze někdo nalezl – mohlo jít o stopy tzv. ARG, čili hry v alternativní realitě, jíž je Hitomiho setkání s Vinesaucem v Active Worlds možná jen drobnou součástí. A říká se také, že by to mohlo mít něco společného s počítačovou hrou Sad Satan, virtuálním šílenstvím, na něž jen čas od času někdo narazí v temných hlubinách dark netu.
Říká se toho spousta. Ale odpověď zná v tuto chvíli jen Hitomi Fujiko. Nikdo jiný teď nebude mít ještě hodně dlouho klidné spaní.
