K 90. narozeninám švédského nábytkářského magnáta se bude ve Švédsku vysílat dokument, ve kterém se Ingvar Kamprad přiznává, že oblečení kupuje zásadně v second-handech a stříhat se nechává jen v zemích třetího světa. Aby ušetřil.
Předposledního března se zakladatel obchodů se skládacím nábytkem dožije významného životního jubilea a při té příležitosti se podělí o životní moudra a zkušenosti, které mu v budování impéria pomohly. Být držgrešle je jedním z nich.
„Nemyslím, že bych na sobě měl něco, co nebylo pořízeno na blešáku. Jdu tak příkladem,“ řekl švédské televizi TV4. „Máme to ve Smålandu v krvi, být hospodární,“ zdůvodnil původ svého šetřílkovství hamižník, jehož jmění je odhadováno na 65 miliard eur.
Prý si schovává balené cukříky či sůl z restaurací, létá jen ve třídě economy a ani na nejnovější bouráky si nepotrpí. A když přijde na údržbu vlasového porostu, měl nepříjemný zážitek v Holandsku. Zaplatil 22 eur a přesáhl tak vyhrazené výdaje na kadeřníka: „Normálně se nechávám stříhat v rozvojových zemích, naposledy to bylo ve Vietnamu,“ komentoval tuto čáru přes rozpočet.
S Holandskem má jinak dobré zkušenosti, je to jedna ze zemí, kam IKEA odvádí tržby, aby se vyhnula placení daní, napsal v únoru časopis Forbes. Před měsícem totiž byla společnost obviněna zprávou skupiny poslanců Evropského parlamentu z frakce Zelených - Evropské svobodné aliance, že se za posledních šest let vyhnula zdanění miliardy eur právě tak, že do holandské pobočky putovaly tržby z ostatních evropských zemí a nakonec skončily nezdaněné v Lichtenštejnsku a Lucembursku.
Kdyby nepřevedl velkou část firmy na nadaci a zamotaný holding, patřil by Kamprad mezi deset nejbohatších lidí světa. A škraloupů, nejen škudlilských, má Kamprad ještě pár. Například až před čtyřmi lety IKEA uznala, že některé zakázky v 80. letech závisely na nucených pracích vězňů v komunistické NDR. Poněkud mlhavě také v 90. letech vysvětloval své angažmá na fašistické scéně za druhé světové války.
