Stravenkami denně šustí přes milión Čechů, Romů , Slezanů a Moravanů. Spolu s Josefem Švejkem mám za to, že vláda, která zruší stravenky, brzy padne.
Stravenky, ty alternativní „peníze“, Češi milují. Víc, než si myslíme. Exministr financí Miroslav Kalousek z TOP 09 sice kdysi uvažoval o jejich zrušení, ale jeho návrh díky odporu části ODS, většiny ČSSD a hrdinných véčkařů skončil v propadlišti dějin.
Jak známo, strava má zásadní vliv na zdraví. Možno se divit, že průměrný český nebo moravský muž se dožije, možná i díky nekvalitnější stravě, necelých 75 let, ale česká anebo moravská žena 81 let? Jak to, že zmíněný rozdíl šesti let politikům, anebo dokonce naší ombudsmance nevadí?
Nabízí se řešení, snad se ho nějaký pracovitější poslanec chytne (od poslankyň se zde z povahy věci aktivity dočkáme asi opravdu stěží): zaveďme ze zákona stravenky na jméno! Touto gastronomickou ceninou by směl platit pouze a jen její držitel. Tedy držitel vytištěný pod hodnotou stravenky. I kdyby lstí, násilím či citovým vydíráním žena získala stravenku, neměla by ji díky garančnímu prvku kde uplatnit.
Ve zcela výjimečných případech by mohlo dojít k převodu stravenek formou notářského zápisu. Poukázky by také měly být výslovně vyloučeny ze společného jmění manželů.
Stravenky jsou národním zlatem a jejich ochranu nesmíme rozhodně podceňovat.
Autor je právník a VŠ pedagog.
