Demonstrace proti jaderným zbraním

Demonstrace proti jaderným zbraním Zdroj: Profimedia

Nicola Sturgeonová.
HMS Victorious, ponorka s Tridenty.
Střela Trident.
Jeremy Corbyn.
Mírová manifestace.
5
Fotogalerie

Strašidlo jednostranného jaderného odzbrojení zase ožilo

Už to vypadalo, že boj proti nukleárním zbraním nějak skomírá, ale teď opět ožil ve Velké Británii.

Antinukleární demonstranti z celé Velké Británie se koncem února chopili transparentů a praporů a vyrazili v Londýně do boje. Jde jim o plán vlády modernizovat systém jaderných zbraní. Jak uvádí list The Guardian, Ministerstvo obrany odhaduje, že čtyři nové ponorky nesoucí střely Trident budou stát během dvaceti let 31 miliard liber a dalších deset miliard chce vláda na nečekané výdaje.

Nicola Sturgeonová, skotská premiérka a lídr Skotské národní strany, prohlásila: "V dnešním světě je standardem být bez jaderných zbraní. Vlastnit jaderné zbraně je výjimka z pravidla. Ať to zazní hlasitě a jasně, použití jaderných zbraní by přineslo devastaci lidstva a nepředstavitelné utrpení."

Prohlásila, že Skotská národní strana udělá ze střel Trident politickou záležitost v příštích volbách."Každý by měl přemýšlet o humanitárních dopadech na lidi po celé zeměkouli, pokud by vůbec měly být použity. Žijeme ve světě, kde je mnoho věcí možných. Kde je na mnoha místech možný mír. Nemůžete očekávat mír od plánování války, vykořisťování zdrojů a vzájemného nerespektování lidských práv," dodal vůdce Labour party Jeremy Corbyn. Ten dává přednost jednostrannému odzbrojení, ale naráží na odpor ve svém vlastním stínovém kabinetu včetně stínového ministra zahraničí Hilaryho Benna.

Když slyšíme o mírovém hnutí a jednostranném odzbrojení, vybaví se nám 70. a 80. léta, kdy se v západní Evropě také masově protestovalo proti jaderným zbraním. Nikoli ale proti těm, které byly namířeny na Západ ze strany Sovětského svazu, ale proti těm, které Západ bránily. Míroví aktivisté vycházeli z představy, že když se jedna strana, tedy ta jejich, vzdá jaderných zbraní, ta druhá pocítí důvěru a také je zruší. Mír pro naši dobu tak bude zachráněn.

Nebylo to nic jiného než naivní blouznění, jakási náhražka za náboženství. Agresivní režimy nemají žádný důvod se vzdávat jaderných zbraní. Taková Ukrajina se jich po rozpadu SSSR vzdala výměnou za stabilitu hranic, takže dnes nemá ani jaderné zbraně, ani Krym.

Naše sdělovací prostředky v 80. letech nadšeně referovaly o "ženách z Greenham Common", které opustily v roce 1981 svoje rodiny a tábořily u vojenské základny na protest proti rozmístění střel. Čas od času prostříhávaly drátěné ploty. I když byly střely v rámci mezinárodních dohod odstraněny v roce 1991, některé vytrvalkyně pokračovaly ve své přítomnosti až do roku 2000 a protestovaly proti jaderným zbraním jaksi obecně.

Představa jednostranného odzbrojení je tak naivní, že je těžko vysvětlitelné, jak ji někdo mohl zastávat. Dnes víme, že mnoho mírových aktivit bylo řízeno a placeno Moskvou. Těžko si představit, že by tomu dnes bylo jinak.

Samozřejmě ne každý, kdo demonstruje za mír, je hned ruský agent. Někteří lidé tak činí, protože jsou plní lásky k lidstvu a těžko si představí, že jiní lidé jsou padouši, kteří se nezastaví před ničím. A že pokud se zle chovali v minulosti, zkusí to znovu. Ve svých postojích jsou navíc utvrzováni tím, že když je někdo stoupencem vlastnictví jaderných zbraní, obvykle nechodí za toto přesvědčení demonstrovat. Připadají si tak jako většina pokrokového lidstva.

Můžeme jen doufat, že jich nikdy nebude tolik, aby umožnili vůdcům jako Jeremy Corbyn pokusit se své vize uvést v život.