Jste to, co jíte

Jste to, co jíte Zdroj: Facebook/Jste to, co jíte

Jste to, co jíte
Jste to, co jíte
Jste to, co jíte
Jste to, co jíte
Jste to, co jíte
10
Fotogalerie

Jste to, co dokážete nesežrat

Život běží jako jelen, a tak dále. Kdo by to byl řekl, že reality show o tlustých lidech a jejich žrasu Jste to, co jíte se letos, i když v reprízách, vysílá už desátým rokem?

Začali v druhé půlce roku 2006 a diváci jim to tehdy spořádali i s navijákem. Komu? Odborníkům na zdravý životní Kateřině Cajthamlové a Petrovi Havlíčkovi, ze kterých se za těch deset let staly národní celebrity. Publikují knihy o kaloriích a dobrém jídle, tančí ve StarDance a mají další pořady: na ČT už rok běží DoktorKa. Na první díly jejich hodinového pořadu Jste to, co jíte se dívalo skoro milion lidí a spousta z nich se toužilo přihlásit do vysílání, vyvalit obsah ledničky na stolek a nechat své špeky natočit obalené jen do nepadnoucího spodního prádla…

Včera jsem se podívala na druhou reprízu dílu ze čtvrté řady (z podzimu roku 2009) s vysokoškolskou studentkou informatiky Janou, která váží 78 kilo a chce mít 68 – to jsou v modelkovském světě skutečně pekelná čísla. Přežila jsem úvodní debilní komentář jak z dílny prostřeného Vašíčka Vydry i špatně zahrané záběry ilustrující, co Jana a její kámoška, která se taky rozhodla zúčastnit, dělají špatně a co dobře (dost sportují, ale mají nízký příjem tekutin a přejídají se sladkostmi u televize a přejídají se vůbec), sadisticky si počkala na měření a vážení obou nebožaček a jejich výkonnostní testy, pokusila se uvěřit, že ty chytré a asi ne úplně chudé holky skutečně dobrovolně jedí práškové náhražky jídla a tzv. masné výrobky s padesáti procenty masa, jejichž prodej by se měl zákonem zakázat, podívala se na jejich tréninkový a jídelní plán a zalitovala, že nám podobné analýzy životního stylu jednou za pár let nezaplatí pojišťovna, skousla naprosto směšné, doplňkové taneční lekce, které holky za dva měsíce absolvovaly (celkem třikrát, pokud se nepletu) jen proto, aby pak mohly se štramáky předvést taneček pro kameru, a ve finále místo katarze prožila zklamání, že buchty za těch šedesát dní zhubly jen pět kilo.

Nejsem pravidelnou divačkou pořadu, ale nezáleží na tom – ono se v něm za ta léta vůbec nic nezměnilo. Formát převzatý z dvanáct let staré americké televizní show You Are What You Eat se dokonale přežil, díly první série jsou těm z šesté, z roku 2012, podobné jako vejce vejci. Zdá se, že produkci chybějí peníze i nápady. V zemi, kde má přes padesát procent dospělého obyvatelstva nadváhu, nebo je rovnou obézní, bychom si zasloužili něco lepšího, zvlášť když americké televize doslova přetékají různě tematicky odstíněnými reality show na téma hubnutí: jsou jich vážně desítky, od skvělých Heavy a Ruby přes The Biggest Loser (tady začínala hustá osobní trenérka Jillian Michaelsová) po I Used to Be Fat z dílny MTV, dokumentárně laděnou šou zaměřenou na obézní adolescenty. Kde zůstalo ve Jste to, co jíte drama? Kde jsou životní příběhy, nějaký ten nitrozpyt, opravdovost a slzičky? Chápu, že naše malá země nemá „materiál“ pro pořad typu Celebrity Fit Club, kde před očima veřejnosti bok po boku hubnou a ztrapňují se hvězdní tlouštíci, a nejspíš nemáme ani mnoho morbidně obézních občanů, kteří by se chtěli producírovat před kamerou a dopřát sobě i nám satisfakce ze shozených patnácti dvaceti kilo za dva měsíce… Prima, show vysílaná na Primě má pořád ještě 63 tisíc přátel na fejsbuku a spousta lidí na internetových fórech si pochvaluje, jak je ten pořad namotivoval a jak konečně zavolali do STOB nebo sami díky radám doktorky Kateřiny zhubli. Já se tak akorát namíchla, když paní Cajthamlová vyházela holkám obsah ledničky, a šla jsem si těsně před půlnocí dát zmrzlinu, což už jsem neudělala pěkných pár let. Takže dík.