Francie se pod vedením Françoise Hollanda a vlády Manuela Vallse řítí do záhuby, je načase přestat dění jen mlčky přihlížet, soudí řada intelektuálů, politiků a ekologů v čele s vlivnou socialistkou Martine Aubryovou. Je třeba „najít cestu z bezvýchodné situace“, což je zároveň i titulek otevřeného dopisu, který včera prostřednictvím deníku Le Monde prezidentovi a premiérovi adresovali.
Starostka Lille a vlivná socialistka Martine Aubryová se spolu s dalšími signatáři v textu drsně opírá do politiky, jakou Hollande a vláda Manuela Vallse poslední dva roky vede. Střílí tak do vlastních levicových řad, ale údajně čistě z toho důvodu, že nemá na výběr. „Jakkoli je to nepříjemné, jsou chvíle, kdy nezbývá než se podívat pravdě do očí a říci, že co je moc, to je moc,“ vzkazují jednohlasně. Požadují radikální změnu nejenom politickou, ale, jak zdůrazňují, i morální. Bez ní Hollandovu porážku ve volbách v roce 2017 vidí jako nevyhnutelnou.
Už nejde jen o Hollanda a levici, ale o celou Francii
Pokud bude Hollande pokračovat ve stejném duchu, neznamená to podle autorů dopisu jen fakt, že za rok bude při závěrečném bilancování muset své pětileté prezidentské angažmá nutně vyhodnotit jako propadák. „Hrozí i oslabení Francie, o francouzské levici jako takové ani nemluvě.“
Mezi rozhodnutí, jež Hollande s Vallsem už provedli a která jsou z pohledu signatářů, diplomaticky řečeno, velmi nevydařená, figuruje například Hollandova domluva s Hnutím francouzských podniků (Medef), již podle nich „mohl vyjednat jen blázen“, nešťastné diskuse o odebírání státní příslušnosti i nedávné vystoupení Manuela Vallse na mnichovské bezpečnostní konferenci. Premiér německým novinářům zopakoval, že nepodpoří snahy Angely Merkelové o zavedení trvalého přerozdělování uprchlíků v Evropě. A pak je tu aktuální návrh změny zákoníku práce. Téměř svatou hranici týdenní pětatřicetihodinové pracovní doby sice nechává formálně nedotčenu, přesto však zaměstnavatelům kromě jiného přihrává možnosti, jak ji prodloužit.
Co zbude z ideálů socialismu?
Všechny tyto kroky vidí Hollandovi kritici jako bezprecedentní. „Jde o podrývání základního nastavení sociálních vztahů v naší zemi, o totální převracení norem. Tohle ne, ne naším jménem, ne jménem levice! (…) Co zbude z ideálů socialismu, když budeme den za dnem setrvale podkopávat jeho principy a základy?“
Kromě Aubryové podepsal rozsáhlou „obžalobu“ například prominentní (bývalý) europoslanec Daniel Cohn-Bendit, exministr školství Benoît Hamon, první náměstek primátora Paříže Bruno Julliard nebo ekolog Yannick Jadot. Z vědců svůj podpis připojil sociolog Michel Wieviorka, genetik Axel Kahn nebo ekonom Daniel Cohen. A signatáři soustavně přibývají, takže vzkaz se mezitím stal veřejnou peticí.
„Klíčová je tu Martine Aubryová, protože není vnímána jako okrajový hráč nalevo, nýbrž jako alternativní centrum,“ konstatuje pařížský reportér BBC Hugh Schofield a připomíná, že v primárkách před prezidentskými volbami roku 2011 porazila například současného premiéra Vallse a byla druhá za Hollandem.
A nejsou to jen politici a intelektuálové, kteří nabyli dojmu, že mlčet – i když nesouhlasně – už nestačí. Kroky prezidenta a vlády nenechávají chladné ani obyčejné Francouze. Sociální sítě se poslední dobou angažovanými příspěvky jen hemží. Proti žhavé novince, připravované novele zákoníku práce, mobilizují youtubeři, na Facebooku se lidé svolávají ke generální stávce. Devátého března se jí zatím má zájem zúčastnit téměř 70 tisíc lidí, alespoň to tvrdí na Facebooku.
