Únosy. Vydírání. Neplánovaná těhotenství. Skandály. Prostě běžný den v hollywoodském studiu třicátých let. A všechno to musí vyřešit jeden jediný člověk. Eddie Mannix. Je za to placený. Za to, že zpacifikuje oplzlé fotografy, vlezlé novináře, představitele církví, zbouchnuté herečky, naštvané režiséry i rozmarné herce. A to během pouhých sedmadvaceti hodin. Bude to pořádná fuška.
Cesty režijně-scenáristického dua bratří Coenů jsou nevyzpytatelné. I když mají za sebou dost drsných věcí typu Zbytečná krutost, Fargo či Tahle země není pro starý, nějak pořád tíhnou k retru. Někdy se jim to povede (Millerova křižovatka, Záskok), někdy vznikne zcela zbytečný remake (Lupiči paní domácí) a někdy vznikne něco, u čeho přesně nechápete, co to má vlastně být, jen tušíte, že se to zrovna moc nepovedlo. A to je právě případ filmu Ave, Caesar!
Celý snímek působí dojmem, že Coeni dostali svůj záchvat nostalgie a pocítili neodolatelné nutkání střihnout si několik epických scén ve stylu starého Hollywoodu. Takových těch scén, kdy desítky námořníků vesele stepují na barovém pultu, dámy v plesových šatech plují na parketu, kovbojové zpívají zamilované songy a akvabely předvádějí plavecký balet za doprovodu plastových velryb. Scén z kýčovitého a dávno mrtvého Hollywoodu.
Proč ne, je to fajn nápad a tyhle čtyři filmové sekvence fungují skvěle (samozřejmě pokud jste taky nostalgik – jinak vás budou už po třech vteřinách neskutečně nudit). Problém je, že k nim Coeni zapomněli přidat i nějaký film. To, co uvidíte na plátně, je jen maskovací celta, která se sice z velké dálky a v trailerech může jevit jako film, ovšem ve skutečnosti je to jen hrstka epizodek, postav a scének.
Samozřejmě, obhájci filmu můžou namítnout, že lacinost a nekompaktnost příběhu je také pocta starým filmům, kde byly nejdůležitější hvězdy a pěvecké hity a příběh už dopsal nějaký mizerně placený scenárista přes večer. Jenže tyhle filmy přinášely sice primitivní, ale pořád ještě aspoň trochu funkční děj, kde bylo jasné, o čem to vůbec je, a kde se milenci na konci políbili a padouši byli potrestáni. Tady ano, taky to nějak dopadne, ale většinu filmu není ani jasné, o co se hraje a věci se obvykle vyřeší tak, že někdo přijde a řekne, že se to vyřešilo. Obvykle bez přispění hlavního hrdiny.
Celý film se stylizuje do filmů stylu Billyho Wildera – těch filmů, ve kterých musí lehce amorální hrdina během krátkého časového úseku vyřešit desítky různých problémů, a ještě dát do pořádku svůj život. Filmů jako Na titulní straně či Raz dva tři. Což není pro nový film Coenů zrovna dobré srovnání. Když si člověk vzpomene na tyhle fláky, uvědomí si, jak je Ave, Caesar! proti těmhle desítky let starým filmům neuvěřitelně pomalý. Jak v něm člověk nemá pocit žádného časového presu, žádného opravdového problému... a jak dialogy působí, jako by je spolu vedli dva šneci po obrně. Dva velmi nevtipní šneci po obrně.
Myslím, že hlavní, co filmu ublížilo, byly trailery. Pokud jste viděli některý trailer, viděli jste celý film, jen sestřižený do kratší a zábavnější verze. O moc víc vtipů, než najdete v trailerech, už ve filmu neuvidíte – až tedy na nejzábavnější moment celého snímku, kdy si hlavní hrdina sezve na poradu představitele všech možných náboženství, aby zjistil, jestli proti novému biblickému velkofilmu nebudou mít námitky. Je to asi jediný moment, kdy se ve filmu objeví něco jako svižný dialogový humor. Jenže to je skoro na začátku a ne, pak už nic lepšího neuvidíte.
Ave, Caesar! je loudavý, ale snesitelný snímek, kde se i párkrát zasmějete či uchichtnete – ale hlavně vás bude v nose šimrat pach zmařené šance. Námět i trailery slibovaly mnohem nadupanější podívanou než jen nesoustředěnou sérii více čí spíš méně legračních skečů. Jasně, Coeni už to mají natolik v paži, že i tak natočili koukatelný film... jenže když z každé vteřiny tohohle bijáku čiší, jak moc dobré by to mohlo být, kdyby si někdo trochu pohrál se scénářem, dal postavám nějaký vývoj a nenechal je jen zmizet z obrazu... a kdyby jednotlivé scény měly aspoň nějaký význam. A nejhorší okamžiky jsou ty, kdy Coeni nahazují „vážnější témata“. V podstatě tam mají všechna – od atomových bomb přes sociální pnutí až po příchod televize. Každá z těchhle myšlenek jen strčí hlavu do dveří, zatváří se vážně... a zase odkvačí pryč. Jsou tam jen proto, aby se Coeni mohli tvářit, že jejich film není jen tak bezzubá legrace.
Ne, legrace to vážně není.
Samozřejmě, jsou to Coeni, takže mají k ruce spoustu hvězd. Spoustu nevyužitých nebo špatně obsazených hvězd. I když mám rád Joshe Brolina, tak do tohoto filmu mi nesedl. Pro tu roli by to chtělo spíš někoho s nervní energií, ne člověka, u kterého máte pocit, že za minutu usne. Stejně tak uondaný mi přišel George Clooney, který tu kromě udivených pohledů nemá co hrát. A asi největším fórem je Jonah Hill, který je uvedený na všech plakátech a trailerech a ve filmu se objeví asi tak na minutu.
A tak jediné, co si ze snímku člověk odnese, je naivní kovboj Aldena Ehrenreicha a stepující Channing Tatum. Což, uznávám, některým dívkám může stačit, ale ten už tancoval v jiných filmech a ještě k tomu svlečený.
Chodit kvůli tomu na nové Coeny se fakt nevyplatí.
Premiéra: 3. 3. (ČR), 5. 2. (USA).
