Daň z nemovitosti komplikuje bydlení i podnikání.

Daň z nemovitosti komplikuje bydlení i podnikání. Zdroj: Profimedia.cz

Stát je jako peklo; co jednou schvátí, nenavrátí. Třeba daň při pořízení bytu

Je to taková perlička na úplném dně: ODS opět navrhuje zrušení daně z nabytí nemovitosti. Perlička však zůstane na dně ležet dál, nikdo jí nevyloví, daň nezruší, na to si můžeme vsadit. Protože stát je jako peklo - co jednou schvátí, nikdy nenavrátí.

Až dosud daň platí ten, kdo nemovitost prodává, napříště by ji měl podle koalice platit kupující. ODS naproti tomu navrhuje, aby se daň zrušila úplně a bez náhrady. Pomohlo by to především mladým rodinám, které si pořizují první bydlení, první byt či domek. Při ceně bytu za milion stát zinkasuje na dani čtyřicet tisíc korun, což není málo. Zrušení daně by samozřejmě pomohlo i drobným podnikatelům, snížilo by jim náklady na pořízení výrobních prostor. Čili zrušení daně by byla pěkná podpora odpovědných a iniciativních lidí, jimž politici - zvláště před volbami – mažou med kolem úst.

Jenže státu se nechce přijít o nějakých devět miliard ročně, které z daně má, i když její vybírání je pro něj poměrně náročné. Zvlášť, pokud tomu státu právě vládne levice a potřebuje kupu peněz na rozsévání sociálního dobra. ODS, která navrhuje zrušení daně už opakovaně, argumentuje i tím, že lidé státu zaplatí dvakrát: poprvé, když si peníze vydělají, a podruhé, když si za ně byt koupí. To je jistě pravda, na kterou není hezký pohled. Ale pravdou také je, že takto se stát chová i v jiných případech, i při jiných daních. 

Ministr financí Babiš se návrhu ODS vysmál již loni - proč prý tuto daň nezrušila, když sama vládla, a naopak ji zvýšila ze tří na čtyři procenta.  A socialisté rovnou říkají, že není „důvod“, není „prostor“ nějakou daň rušit, stát má z ní přece „stabilní výnos“.  Proč se tedy o návrhu vůbec zmiňovat, když nemá žádnou šanci? Proč si všímat daňových perliček, které nikdo nezruší?

Abychom si příliš snadno nezvykali na státní ruku hluboce zabořenou v naší kapse.  Abychom si stále připomínali, že stát jinde promrhává miliardy ve zbytečných dotacích či předražených dopravních investicích. Abychom si uvědomili, že když stát podporuje velkofirmy s odůvodněním, že tu vytvářejí pracovní místa, pak je to i díky našim „drobným“, které z nás vyždímal třeba při pořizování bytu.