Neschopnost evropských institucí a vlád řady západoevropských zemí při řešení migrační vlny přinesla zákonité důsledky. V nejpostiženějších zemích s největším počtem migrantů řádově narostl počet násilných útoků extremistů na uprchlíky.
Společnost se dá přirovnat k vodě. Když se někde hromadí tlak nespokojenosti, strachu a úzkosti a pojistné ventily demokracie ten tlak nestačí upustit, vyrazí voda stlačená nad míru pevnosti potrubí nějakou prasklinou na neočekávaném místě ven.
Evropské vlády v loňském roce prokázaly naprostou neschopnost čelit i neozbrojené invazi z Blízkého východu. Spolu s tím narůstaly i projevy „občanské angažovanosti“, která měla v očích svých pachatelů tu neschopnost státu zastavit migranty zastoupit.
To ukazuje jediné: Migrační vlna nás ohrožuje nejen primárně, ohrožením samotnými imigranty, ale i sekundárně. Neřešení problému migrace na úřední úrovni vyvolává v naší společnosti, v našich lidech, ty nejtemnější pudy, úzkost a strach — tedy pocity, na něž lidská psychika odpovídá agresí. Pokud se nepodaří zastavit migrační tsunami na vládní úrovni přijatelnými prostředky, začnou hrát v celé Evropě stále větší roli bandy agresívních a násilnických neonacistů a nepřijatelných útoků na přistěhovalce bude přibývat. Německo a další země Evropy se tak možná pomalu dostávají do stavu, jaký byl před nástupem Hitlera k moci, kdy podobně řádily nacistické bojůvky a napadaly Židy či levičáky.
