Íránský prezident v Evropě sbírá podporu před volbami.

Íránský prezident v Evropě sbírá podporu před volbami. Zdroj: L'Osservatore Romano

Rúhání a Hollande.
S italským premiérem Renzim.
Do Evropy přivezl prezident velkou podnikatelskou delegaci.
V Itálii měl Rúhání čas i na kulturu.
4
Fotogalerie

Íránský prezident si v EU nekupuje jen letadla, ale také kredit proti ájatolláhovi

Hasan Rúhání je na spanilé jízdě po západní Evropě. Íránská ekonomika sice dost utrpěla kvůli sankcím, ale na utrácení a investice má – zejména petrodolary, které západní banky v rámci sankcí zmrazily, ale teď, po jaderné dohodě, je mohou uvolňovat. Nejde ovšem toliko o hospodářství. Zemi čekají volby a všichni umírnění to budou mít těžké. Patří k nim sice i zastánce dialogu se západem Rúhání, ale post prezidenta není zdaleka ten nejdůležitější.

Když tábor umírněných vyhraje, nestane se z Íránu prozápadní demokracie, ani druhé Turecko. Pořád bude mít islámská republika daleko k našim hodnotám či univerzálním lidským právům. Ale Rúhání a spol. chtějí se západem jednat a obchodovat. Snad by se s nimi daly řešit i blízkovýchodní konflikty a spory ší’itů a sunnitů, zejména proxy války v Sýrii, Iráku, Libanonu či Jemenu.

Umírnění nejsou nutně demokrati, ale nekřičí Smrt Americe, ba snad ani Izraeli, a podobné nesmysly. Na rozdíl od konzervativců, kteří mají už řadu let stále navrch, byť jejich ikonu Mahmúda Ahmadínedžáda v prezidentském křesle vystřídal Rúhání.

Zemi sice čekají volby do parlamentu a do Shromáždění znalců, ale budou to autokraticky cinknuté volby. A úřady či vládci to ani nemají moc potřebu maskovat. Zkrátka do nich nepustí velkou část umírněných, reformistů či prostě kohokoli, kdo se jim nelíbí. Zdůvodní to jakýmisi vágními argumenty o nedostatečné kvalifikaci či vzdělání. Parlament musí „náležet všemu lidu a odrážet skutečnost. Když je jedna frakce ve volbách zastoupena a druhá ne, proč vůbec volby pořádáme?“ apeloval prezident.

Evidentně ani nestačí být z dobré rodiny. Kandidovat do Shromáždění znalců totiž chtěl i Hasan Chomejní, vnuk samotného zakladatele Íránské islámské republiky, ájatolláha Rúholláha Chomejního. Prý nenaplňuje „vědecké kvalifikace“. Spíš prostě ájatolláh Chameneí nechce, aby rozhodoval o jeho nástupci. Protože se Hasan jaksi odklonil od rodinné linie a hlásí se k reformistům.

Umírnění mají jedinou šanci: dát do kupy hospodářství, poškozené nejen sankcemi, ale i nevhodnou politikou konzervativců. Rúhání „přiveze“ z Evropy stovku nových airbusů a vůbec obchody za nějakých třicet miliard eur. Ne, že by to všechno bylo hotové během čtyř týdnů, co do voleb zbývají, ale vyšle to dobré signály íránským firmám a bankám a tak dále.

„Teď, když se sankce ruší, režim už nebude moci vinit z potíží Íránu cizinu. Ale pokud Rúhání neukáže rychlý progres, mohou ho voliči potrestat za hříchy jeho předchůdců,“ konstatuje The Economist. Rozvoj, respektive obnovení obchodu by mělo ukázat, co v Íránu skutečně vězí. A pokud se to nepodaří, jaderná dohoda zahrnuje i záchrannou brzdu, obnovení sankcí.