Rusku dochází dech a není divu. Jeho ekonomika je na dně. Hrubý domácí produkt se zmenšil o 3.7 procenta, cena ropy je pod 30 dolary za barel a zahraniční kapitál prchá. Sankce koušou, a i když to ruský politik nepřizná, Moskva začíná být smířlivější – z donucení.
Jako tradičně v moderních dějinách slyší i dnes Rusko na jeden jediný argument, a tím je síla. Bylo to znát na dnešní výroční tiskové konferenci ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Ženevě.
Lavrov pochopitelně vypouštěl z úst očekávanou dávku propagandistické rétoriky. Kritizoval americkou protiraketovou obranu a rozšiřování NATO a poněkud nehorázně uvedl, že se Rusko v devadesátých letech v Budapešti nezavázalo neútočit na Ukrajinu, ale pouze ji nenapadnout jadernými zbraněmi. Jaká úleva!
Při zlé ekonomické situaci přichází zásah v Sýrii Moskvu velmi draho. Armáda narazila na mez. Váznou dodávky náhradních dílů do vojenských letadel.
Proto zní z Moskvy zejména ve vztahu k Ukrajině smířlivější tón. Ale i v Ženevě, kde už měla začít jednání mezi syrskou vládou a opozicí (začnou asi v pátek), se zdálo, že Rusko chce ze zásahu hlavně politické body v podobě strategické účasti na Blízkém východě a zrušení své vlastní diplomatické izolace.
A to se mu daří jen ztuha. Američané s Moskvou jednají o Ukrajině, ale ohledně Sýrie se Putin stále nemůže pořádně dostat do hry. Lavrov v Ženevě tlačil na účast syrských Kurdů při rozhovorech, což je věcně rozumný krok a řekl také:
"Jsme připraveni ke konstruktivní spolupráci se západními partnery, včetně Evropské unie a Spojených států, ale jedině a výlučně na základě rovnosti a vzájemné výhodnosti a nevměšování do vnitřních záležitostí."
Vysněným cílem Putina je dostat se z izolace a hlavně jednat o důležitých otázkách jen s Barackem Obamou, aby nadále domácím voličům prodával fikci o Rusku jako supervelmoci. Chce také dosáhnout příměří v Sýrii, aby mohl co nejdříve přestat s bombardováním protiasadovské opozice.
Prodlužování syrské tragédie si nikdo normální nepřeje, ale je faktem, že čím déle potrvá, tím víc bude Rusko toto dobrodružství stát. A ekonomika nakonec rozhodne o Putinově politické budoucnosti.
Stupňující se domácí represe, cenzura a propaganda donekonečna ruskou střední třídu neumlčí. Ta kdysi s autoritářským Putinem uzavřela cynický obchod: moc (Putinovi) výměnou za pořádek a prosperitu (střední třídě).
Kvůli mezinárodní izolaci, ceně ropy, rostoucí korupci a nevýkonnosti ekonomiky však střední třída chudne a je otázkou, kdy se i velmi trpěliví Rusové postaví proti prezidentovi. Putin to cítí. Jako inteligentní manipulátor ví, že nacionalistickou kartu nemůže hrát pořád, a že se ve světě bude muset přizpůsobit realitě. Odtud plyne současné ruské zmírňování pozic.
