Mezi starými a některými novými zeměmi Evropské unie se přiostřuje spor, v jehož jádru je pohled EU na fungování právního státu. Evropská komise dnes v bezprecedentním kroku rozhodla, že bude formálně sledovat stav právního státu v Polsku.
Předmětem sporu je situace kolem polského Ústavního soudu a státních médií. Ta chce společně se soudnictvím nepokrytě dostat pod kontrolu konzervativní vláda jedné strany, Právo a spravedlnost, vzešlá z nedávných parlamentních voleb.
Místopředseda komise, nizozemský politik Frans Timmermans, řekl, že si komise chce hlavně vyjasnit fakta. Mluvčí polské vlády a do jisté míry i předseda komise, Jean-Claude Juncker, svorně tvrdí, že se jedná o běžnou proceduru. Juncker však předtím říkal, že tam, kam až dnes situace opravdu zašla, pravděpodobně nezajde. Postup zahájený dnešním rozhodnutím může teoreticky vést k omezení hlasovacích práv Polska v unii.
Agentury přinesly Timmermansův výrok, který je na pováženou:
"Závazná rozhodnutí Ústavního soudu nejsou respektována. To je podle mne v každém právním státě velmi vážná věc. Jsem přesvědčen, že dialog bude možné vést a těším se na něj."
Podobně hovořila eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová. Situaci v Polsku, kde vláda nerespektuje Ústavní soud, má za varující a chce polské vládě klást otázky.
Odhaduje se, že neliberální předseda maďarské vlády Viktor Orbán by jakékoliv takové rozhodnutí odmítl podpořit. Ostatně to už signalizoval. A teprve po takovém jednomyslném rozhodnutí v Radě o stavu v Polsku by přišlo na řadu hlasování o omezení práv, které by podléhalo již jen kvalifikované většině.
Ti, kdo by se snad ve Varšavě chtěli utěšovat zdánlivou normálností stavu, by ovšem byli vedle. Evropská unie se normálně drbe levou rukou za pravým uchem, jen aby jakékoliv spory řešila smírně, konsensem a předběžnou dohodou v zákulisí. Veřejná prohlášení právě proto bývají kompromisní, šedivá, mírná.
Že situace došla až tak daleko, je znamením hlubokého hodnotového příkopu, který nemá nic společného s tradičním dělením na levici a pravici. Proti Bruselu se šikují slovenský socialista Robert Fico, maďarský iliberální nacionalista Orbán a katolický konzervativec Jaroslaw Kaczyński, stojící v pozadí reálné moci v Polsku.
Německý tisk si nyní všímá zarážející škodolibosti politiků a protievropsky zaměřených konzervativních intelektuálů ve střední a východní Evropě, komentujících aféru s údajným silvestrovským sexuálním obtěžováním a údajnými pokusy o znásilnění ze strany uprchlíků ze Sýrie a Afriky v Kolíně nad Rýnem a jinde.
Podobně Němce překvapily přeexponované reakce některých polských politiků na věcně opodstatněnou kritiku komise. Prim zde hraje hlavně ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro a šéf diplomacie Witold Waszczykowski.
Časopis Der Spiegel si všiml článku Orbánova spojence Zsolta Bayera v novinách Magyár Hírlap, jenž o kolínských incidentech napsal (dávno před tím, než měl soud možnost rozhodnout o vině kohokoliv), že je spáchala „severoafrická a arabská zvířata – nic jiného než hyeny.“ Podle Bayera kancléřka Angela Merkelová dopustila, aby byla její rodina a děti sežrána hyenami. “Na této zemi nejsou víc zavrženíhodní a ničiví bastardi než tato liberální prasata, která kopou hrob Evropy,“ napsal zase konzervativní zpravodajský web Magyar Idök.
Česko sice momentálně oproti Polsku, Maďarsku a Slovensku působí značně liberálně, národovci však na svou šanci číhají a populisté jako Andrej Babiš a Miloš Zeman se vždy připojí na tu stranu, kde budou k dispozici politické body.
Pomyslná občanská válka Východ-Západ uvnitř Evropské unie není za této situace nic nepředstavitelného.
