Po přírodních zázracích a tančících hvězdách sobotní večery opět mají patřit inteligentní zábavě na úrovni: Česká televize spustila druhou řadu soutěže Nejchytřejší Čech. O chytrost a soutěžení jde jen částečně. Ale proto pořad dobře funguje.
V mediální branži se adjektivum veřejnoprávní často používá, když je něco nemastné, neslané a přespříliš korektní. Se zahraničními licencemi na sobotní večery ale Česká televize skutečně zvládá, co si předsevzala: stejně jako StarDance a Zázraky přírody, i Nejchytřejší Čech baví a vtipnou formou se dozvíme nějakou tu zajímavost třeba o fungování lidského mozku. Na rozdíl od četné konkurence je tento zábavní pořad skutečně zábavný.
Jenom to nesmíte brát jako skutečnou soutěž, ač se tak prezentuje. Zakládá se na řadě disciplín, které mají poměřit různé druhy inteligence soutěžích, od jazykových dovedností přes základní matematiku po analytické uvažování, atd atd.
Jenže souhrnné IQ testy by těžko mohly být zábavným pořadem, ten musí v první řadě odsýpat. A tak na každého soutěžícího připadnou jen některé z disciplín; první kolo je pro tři dvojice vždy různé. Velmi tak záleží na náhodě, co na koho zrovna vyjde.
S tím souvisí další skutečnost: úkoly musejí být jakž takž zvladatelné i pro diváky, aspoň nějaký čas. Pro soutěžící tak jsou začátky nudné a první kola končí nezřídka nerozhodně, všichni mají všechno správně. Systém jackpotu pak kvůli tomu udělil spoustu bodů za jedinou otázku, v níž konečně jeden ze soupeřů udělal chybu.
Aby to nebylo pořád jen o potících se a nervózních soutěžících, vycházejí některé disciplíny z extra scének; v první díle možná už okoukané, ale pořád vtipné provedení stolního tenisu v černém divadle. Jindy zase režisér vyhlásil technickou pauzu, asistentky přinesly účinkujícím pití a kontrolovaly mikroporty, ale přitom se pořád jelo naostro; testovalo se, jestli soutěžící polevili v pozornosti.
Šedé šprty nebrat
Že jde o zábavní pořad, je patrné i z castingu. Na rozdíl od přehlídky knihomolů a šprtů z odpoledních show typu Riskuj nebo AZ kvíz, potažmo obyčejných zástupců lidu třeba z Kolotoče, koukáme v Nejchytřejším Čechovi hlavně na lidi, na které se hezky kouká. Měsíce před natáčením všichni prošli sítem inteligence, ale to nebylo jediné kritérium: tvůrci pořadu si vybírali lidi sympatické, krásné, vtipné a výřečné. Není to moc fér, ale výslednému obrazu to rozhodně prospívá.
A ještě lépe se kouká na Romana Šmuclera. Moderátor je tak akorát ukecaný, milý a humorný, do únosné míry empatický, aby nepůsobil vlezle, slizce, ale ani naopak zakřiknutě: řekněme tak akorát mezi Pavlem Trávníčkem, Vladimírem Čechem a Markem Ebenem. A hlavně je parádně pohotový, spontánní výměny se soutěžícími jsou pěkným kořením pořadu.
Show je solidně natočená, v hezkých kulisách, možná jen občas zadrhává, třeba když vidíte to stejné zadání už počtvrté nebo když už je jasné, jak rébus dopadne, ale stejně se musí dokončit choreografie. Jinak ale šlape dobře, žádné okecávání a dramatické odmlky jako třeba v milionářovi.
Vlastní soutěžení doplňují ještě povedené vsuvky, v nichž Jiří Havelka předvádí nějaké ty legrační fakty o myšlení a inteligenci. V prvním díle nás všechny obehrál několika kouzelnickými triky a také ukázal, jak mozek rozlišuje důležité a nedůležité věci, například lidské obličeje. Takhle by měla vypadat škola.
