Jak vydojit peníze z něčeho, co už je vydojeno? Obchodníci z filmových studií mají odpověď: vrátit se v čase do chvíle, kdy to bylo ještě zcela nevydojeno a vytvořit tak časový paradox, spočívající v tom, že napodruhé z toho vydojíme peníze paradoxně ještě dřív, než jsme je z toho ždímali poprvé. Tím trikem jsou filmové prequely, čili filmy před filmem, a novou dojnou je série Hunger Games.
Nebylo už všechno, co jsme potřebovali vědět o hrdinné Katniss Everdeenové a jejím epickém dobrodružství v milostném trojúhelníku i v postapokalyptickém Panemu, řečeno už ve filmové trilogii Hunger Games, Hunger Games: Vražedná pomsta a Hunger Games: Síla vzdoru? Lidé, kteří rozhodují o síle poryvů větru v našich peněženkách, usuzují, že nikoliv – a vřelost jejich záměrů už dávno naznačil fakt, že tahle lukostřelecká trilogie sestává ze čtyř filmů. Ropný vrt na čisté prachy jménem Hunger Games přece tryská natolik mocně (všechny filmy série se dostaly na první místo premiérových žebříčků a dohromady vydělaly už skoro tři miliardy dolarů) a do takové výšky (celosvětově jde o třetí nejúspěšnější zpracování knižní fantasy pro mladistvé po Harrym Potterovi a Stmívání), že se přece musí dát ještě chvíli vařit z jejich vyvařené vody.
Jenže příběh je uzavřen a tři hodiny vyprávět o tom, jak žili všichni šťastně až do smrti, by nedokázal Peter Jackson v nejnudnější ze svých filmových scén (kterou je třetí závěr z devíti závěrů Návratu krále) ani Jim Jarmush v nejnudnějším ze svých filmů (kterým jsou Kafe a cigára). A tak studio Lionsgate oznámilo k ukončeným Hunger Games sérii prequelů; snímků, které budou vyprávět, co se stalo, než Hunger Games vůbec začaly. „Já se toho účastnit nebudu,“ řekla k tomu představitelka hlavní hrdinky série, oscarová Jennifer Lawrencová magazínu Variety s tím, že je na to podle ní trochu brzo. „Podle mě by měli nechat to tělo trochu vychladnout.“ Hm. Jenže prachy nikdy nespí. Takže se bude dojit.
O tom, že prequely obecně nejsou ničím víc než koledováním si o kreativní katastrofu, se ostatně přesvědčil už George Lucas, když točil prequelovou trilogii ke Hvězdným válkám, jak si všímá editorka magazínu LitReactor Cath Murphyová ve článku „Jak podpůrný příběh skoro úplně zkurvil obchodní artikl Hvězdných válek: Lekce pro scenáristy“. Lucas se se staronovou story totiž musel navíc trefit ještě do takových těch ubíhajících žlutých titulků se shrnutím předchozího (v té době ještě neexistujícího) děje a jak to dopadlo, víme všichni. Shrnuto jediným citátem: "Nemám rád písek."
Jistě, vydělalo to peněz jako želez, ale... „Nemám rád písek.“ Něco podobného si nedávno užil další scifistický matador Ridley Scott, když před Vetřelce předsunul Promethea – multimilionové filmové cvičení v ryzím dadaismu, které dávalo asi tolik smyslu jako poslední tři sezóny televizního seriálu Ztraceni (možná proto, že to psal stejný scenárista, ničitel světů Damon Lindelof).
Jenže čert vem příběhotvornost, když Prometheus vydělal čtyři sta milionů dolarů, což je ještě o nějakých šedesát mega víc, než vydělala celá nová předsunutá trilogie Hvězdných válek. Takže z chystaného sequelu prequelového Promethea s názvem Alien: Covenant se stane první část nové poprometheovské / předvetřelčí trilogie a souběžně s aktuální sequelovou trilogií ke Hvězdným válkám teď vzniknou tři další nové prequely zpravidla o postavách, které už byly vymláceny jak sláma, čert aby to spral.
Přitom existuje způsob, jak z úspěšných filmových fenoménů ždímat potenciál víceméně donekonečna - a bez prequelů. Tomu způsobu se zatím nejvíc přiblížil Peter Jackson ve druhém díle filmového Hobita s podtitulem Šmakova dračí poušť, který byl specifický tím, že se v něm za celých 161 minut stopáže nestalo NAPROSTO VŮBEC NIC. A tady se skrývá zakopaný poklad, který nejlépe definoval můj kamarád Ondra. Ondra soudí, že jediný existenčně oprávněný díl filmové série Underworld, v níž Kate Beckinsalová v korzetu zabíjí vlkodlaky (ale s jedním z nich se miluje nebo co), je ten první; všechny ostatní stojí za starou belu, protože se snaží o Kate Beckinsalové v korzetu vyprávět naprosto idiotské příběhy, jen aby naplnily kvótu dalších dílů. Přitom by stačilo málo – a tady je ta rada pro filmový průmysl: každý rok natočit nový film, ve kterém bude Kate Beckinsalová v korzetu chodit z jedné strany plátna na druhou.
Rázem máte odpověď na to, jak nechat otevřený penězovod i z dalších úspěšných snímků, k jejichž příběhu už není co dodat. Místo toho, abyste vyprávěli, co dělali hrdinové filmů Rychle a zběsile, když si ještě hráli s angličáky (ano, k Rychle a zběsile se chystá hned celá série prequelů!), nechte Vina Diesela a Michelle Rodriguezovou (a nějaký ten tucet modelek) jezdit v kabrioletu tři hodiny po plátně sem a tam. Místo prequelu k Vetřelci nám dejte každých půl roku pětihodinovou stopáž kosmické lodi Nostromo plující vesmírem. A místo předsunutých Hunger Games nám dejte každý rok nových tisíc záběrů Jennifer Lawrencové, jak v roli Katniss střílí z luku - v IMAXU, v Dolby Atmos, ve 3D a s dvoulitrovkou coly ve slevě.
Když to jednou za pět let proložíte crossoverem s Kate Beckinsalovou, neuděláte chybu.
