Když se koncem července po deseti letech společné profesionální kariéry rozešly Kristýna Kolocová a Markéta Sluková, naše nejlepší beachvolejbalová dvojice, bylo z toho podobné drama, jako když druhdy zapálený sparťanský srdcař František Straka začal trénovat fotbalisty Slavie.
Po nečekaném triumfu a pátém místě na londýnské olympiádě se ze světlovlasých sympaťaček stalo národní zlato natolik nedotknutelné, že o jeho osudu neměly právo rozhodovat ani samy Kiki a Maki. Diváci, sponzoři, a kupodivu ani pár lidí „od fochu“ nehodlalo tuto vlastizradu tolerovat.
Veřejnost si do role oběti dosadila tu menší, roztomilejší, naopak k té vyšší a tišší začaly po síti přicházet vzkazy tak nenávistné, že by se z toho každý „slabý kus“ zhroutil. Vyčítaly jí úplné nesmysly a vulgárně zasahovaly do jejího soukromí: Co si to dovolila, udělat ze svého životního partnera svého trenéra? A proč mlčí, proč se vůbec nehájí? Bulvár se samozřejmě přidal na stranu Kristýny Kolocové, která se rozhodla s ním spolupracovat a oproti vzájemné dohodě po osudné tiskovce do médií pouštěla z uzdy své žaly a boly. A polopravdy.
Kdo kdy dělal nějaký týmový sport, tuší, jak náročné tyhle rozchody a odchody jsou. Sluková a Kolocová spolu po deset sezon trávily víc času než mnohé manželské páry, zažily neklidné dny a noci na cestách na svěťáky, nervozitu i nadšení na písku i ohromné vzedmutí přízně publika před třemi lety, po olympijském hurá. I přes zjevnou rozdílnost povah a herních stylů je pojilo kamarádství. Když se Markéta Sluková rozhodla po týdnech diskusí se svým trenérem (a ano, snoubencem) Simonem Nauschem i několika experty ukončit společnou kariéru dua, obě dívky oslovily Barboru Hermannovou z druhého nejvýraznějšího českého beachvolejbalového páru. Ta přikývla Slukové. Hermannové spoluhráčka Martina Bonnerová byla v tu ránu na dně. A Kristýna Kolocová skončila s bývalou olympioničkou a novopečenou mámou Hanou Skalníkovou. Nepřejte si vědět, jaké jedy tehdy v zákulisí krásného sportu náhle tekly. Dvě velká sportovní přátelství jsou pryč. A spousta iluzí taky.
Naštěstí nikdy není tak zle, aby nebylo zase dobře. Háňa a Týna získaly zlato na mistrovství republiky, Bára a Markét v turecké Antalyi konečně urvaly první místo v turnaji Světového okruhu a ukončily psychicky náročnou sezonu triumfem. Kéž by se dámy utrhly ze řetězu a dokázaly se prorvat na olympiádu do Ria!
(Text vyšel ve zkrácené podobě v rubrice Direkt v Reflexu č. 45 5. 11. 2015)
