Někdy se to pěkně sejde, nebo už možná začala vánoční sezona. Těžko říct. Každopádně v minulém týdnu vyšel nový komiks dvěma legendám branže příběhů s bublinami. O chlup dřív se na pultech objevili Lovci snů, dosud nevydaný sandmanovský příběh Neila Gaimana, v těsném závěsu pak přichází Frank Miller a jeho Teror ve jménu víry, což je vlastně příběh islamofobního Batmana bez uší.
Začněme Sandmanem, přece jen vyšel o chlup dříve. Představovat hlavního hrdinu legendární komiksové řady snad ani není třeba, ale pro jistotu – Morfeus alias Sandman, čili pán snů. Jeden z Věčných (těmi dalšími je třeba Smrt, Osud, Touha, Vášeň...), tedy ze základních principů vesmíru. Celkem vyšlo jedenáct komiksových knih, v nichž se kromě hlavního, tragického příběhu pána snů odehrají desítky příběhů snících bytostí. A Lovci snů (vyd. Crew) jsou jedním z nich.
Většinou se jednávalo o kratší útvary, proto je rozsah 144 stran poměrně nezvyklý. Podobně nezvyklá je i geneze knihy – původně se jednalo o hojně ilustrovanou prózu k desátému výročí vydávání Sandmana. Po dalších deseti letech přišel kreslíř P. Craig Russell, který je znám právě láskou k adaptacím děl Neila Gaimana (kreslil třeba komiksovou Coralinu), a pustil se do díla.
Příběh lišky, která se zamiluje do budhistického mnicha ve středověkém Japonsku, je dokonalou ukázkou Gaimanova vypravěčského umění. Pohádka je smyšlená do posledního písmene. Bez problémů byste ale uvěřili, že si autor vypůjčil některou z klasických japonských legend a lehce si ji tu a tam přičísl, aby do ní vměstnal nejen Sandmana, ale i další z postav svého vesmíru. Tak opravdově kniha působí.
Nutno přiznat, že z původního Sandmana jsme zvyklí na rychlejší tempo. Pokud by příběh vycházel v původní sérii, měl by nejspíš poloviční rozsah, a stejně by se do něj vešlo vše. Ale pokud nepatrně změníme optiku – není to skvělé, že se konečně jednou nikam nekvaltovalo? Že se dobře zvládnutá kresba může zaobírat detaily a pracovat s atmosférou příběhu, což se k japonské pohádce hodí víc než k čemukoli jinému? Druhý úhel pohledu rozhodně vyhraje u každého fanouška.
Franka Millera také není třeba představovat; stačí jmenovat komiksy Sin City, Batman – Návrat temného rytíře, 300 nebo film Spirit. Miller je živoucí legenda a jako taková si už může kreslit, co chce. Úspěch je zaručen. Nebo že by nebyl? V roce 2010 ohlásil nový příběh s Batmanem – tentokrát měl být hlavním záporákem celý islám. Jak se zdá, Miller zahořel svatým plamenem, dostal vnuknutí a začal tvořit něco „z opravdového života“. A v nakladatelství DC se lekli. Takhle „hustou“ agitku v plánu nakladatelství ještě neměli. A navíc by měl být v centru všeho dění Batman? To asi raději ne, politická korektnost má hlavní slovo. Ale co dělat s rozkresleným příběhem? Umazat uši a přejmenovat hrdinu i město. Správkař, jak se náš hero jmenuje, má batmanovskou fyziognomii, móresy i milenku (jakási anonymní kočičí žena). Ovšem čím více se v knize připozdívá, tím méně se Správkař jako Batman chová.
V okamžiku, kdy už Millera nesvazuje ikona netopýřího muže, nechá hlavního hrdinu urvat se ze řetězu. A dost možná, že se ze řetězu urval i sám autor. Svatý oheň plá z každého tahu více než expresívních Millerových kreseb. Některé obrázky jsou oproti akurátnímu Sin City přímo nadrásané, emoce z nich jen prýští. Celé to miazma vytváří jedovatou polévku, ve které autor utápí svoje obavy z budoucnosti i vztek na nepřátelskou civilizaci, která útočí na jeho svět. Polévka je tak hustá, že se jí téměř podaří zakrýt primitivnost zápletky a prvoplánovost autorových názorů na islám. A přitom je evidentní, že středněvýchodní filozofie mu vůbec není cizí, i když sahá hlouběji do minulosti a za mentora si vybírá nikoli Ježíše, ale Chammurapiho a jeho zákon Oko za oko, zub za zub.
Zahraniční recenze nebyly příznivé, ovšem za pět let od vzniku komiksu se mnohé odehrálo a teror, který Miller popisuje ve svém díle, je nápadně podobný jednání Islámského státu. Miller se tak stává pochmurným prorokem. A stejně jako prorok konkurenční víry, s níž Správkař vede tak tuhý boj, působí poněkud fanaticky, pomateně a rozhodně ne chytře. Pokud patříte k Millerovým fanouškům, komiks (právě vydaný nakladatelstvím Comics Centrum) si stejně pořiďte. Úvodní honička Bat-, pardon, Správkaře s kočičí ženskou zabírá víc než čtvrt knihy a bere dech. I ve zbytku se najdou skvělé výjevy, v nichž Miller dál rozvíjí svou tvůrčí poetiku. A jeho umělecký projev je stále stejně svébytný a nezpochybnitelný.
