V atriu CEVRO institutu se včera večer konala diskuse Reflexu a této vysoké školy na téma „Deset let v EU – Štěstí, nebo zkáza?“. Účastníci polemizovali nejenom o otázkách, které se týkají EU, ale objevilo se samozřejmě i téma Ukrajiny.
Lenka Zlámalová, ekonomická novinářka, se zdála s Unií být spokojená, alespoň po ekonomické stránce. „Ekonomické dopady jsou neoddiskutovatelné, stejně tak volný obchod nám prospěl,“ tvrdila ve své „obhajobě“ EU. Kritická byla ale k byrokratické stránce, která s organizací souvisí. „Kvalifikovaní lidé se zabývají evropskou agendou, která je celá chybná. To pak přispělo k politickému marasmu. Navíc evropské peníze ani neumíme v mnoha směrech využít.“
Byť to zprvu vypadalo, že si rozvážná Zlámalová bude notovat spíše se svým kolegou, ekonomem Lukášem Kovandou, spíše se názorově shodla s exministrem zahraničí Cyrilem Svobodou, který svou řeč začínal vždy slovy „já zásadně nesouhlasím,“ ať už posléze následovalo cokoliv. Zlámalová pak uvedla, že se označuje za eurorealistku. Vadí jí, že postoje, které Česká republika má vůči EU, jsou příliš málo kritické, málo diskusní.
Kovanda vysvětloval, že jsme vstupovali do jiné instituce, než jaká se nám tenkrát zdála být. Nazval Evropskou unii elitním klubem, který ovšem působil odlišně od toho, jakým ve skutečnosti byl. Také poznamenal, že „sluníčková léta“ EU jsou dávno pryč.
Cyril Svoboda poukázal na problém evropské či eurouinijni solidarity v rámci postoje k Ukrajině. „Vladimir Vladimirovič ví, co si může dovolit, protože jeho nepřátelé nejsou jednotní,“ řekl rozvážným hlasem plným společenského apelu.
Nulový vliv v EU
Lukáš Kovanda pak upozornil na to, že vliv České republiky na dění v unii, na rozhodování, je téměř nulový. Podle něj má nejvýraznější rozhodovací pravomoci Německo, potažmo Angela Merkelová. Nevíme, kdo vlastně je ten pravý vládce Evropy – pokud se jedná o ekonomickou pomoc, je to Merkelová, pokud o něco jiného, je to Herman Van Rompuy? Na toto opět reagovali jak Svoboda, tak Zlámalová – ti se shodli, že v převaze mocných zemí problém netkví. Česká republika si své postavení prostě jen neumí vydobýt, neumí si najít cestu k partnerům, kteří by s ní jednali.
Svoboda už před tím poznamenal, že postoj české vlády například k fiskálnímu kompaktu je trapný. „Oni říkají, tak chceme fiskální kompakt, ale ne část čtvrtou – co to, proboha znamená?“ Nemáme prý konzistentní postoje, a proto pokud tak malá země, jakou je Česká republika, nemá na něco názor, pak se jí silnější soupeři přestanou ptát. Zmínil také, že nesouhlasí s postojem vlády k eurozóně. Ta nebude podle jeho slov výhodná nikdy. Zlámalová opět se Svobodou souhlasila – moc prý máme takovou, jakou si ji uděláme.
Do diskuse pak zajímavým způsobem vstoupili dva hosté. Ivan Langer, který podle svých slov „zneužil postavení domácí půdy“ (na CEVRO Institutu figuruje jako předseda správní rady, sám soukromou vysokou školu spoluzakládal). „Není tedy nyní ten správný čas pro to, aby se Evropa sjednotila?“ tázal se debatérů a narážel na situaci na Ukrajině. Debatéři se shodli, že ano – a také na tom, že pouhé sankce pro Rusko související s ekonomikou nemají téměř žádnou váhu.
„Já jsem šel náhodou kolem,“ uvedl pak Petr Mach, šéf Strany svobodných občanů a vyjádřil směrem k účastníkům diskuse lítost nad tím, že v jejich promluvách nezazněl realismus. Deset let v EU nepovažuje za přínosná – nemuseli jsme zde mít fotovoltaické elektrárny a pole plná řepky olejky, kdybychom v referendu v roce 2003 členství odmítli. Cyril Svoboda opět zásadně nesouhlasil, evropské směrnice by se nás určitým způsobem dotkly i bez členství.
Lehce patetickou tečku pak dodal celé diskusi Lukáš Kovanda. Když začala diskuse na téma represím vůči Rusku a již zmíněné nejednotě, prohlásil, že „by bylo nejlepší vyvolat v Rusku strach“. Pomoci by podle něj mohlo, kdyby se „vyvolal dojem příprav na válku, ne válka samotná,“ aby se Putin začal alespoň trochu bát…
