Kirill Ščelkov

Kirill Ščelkov Zdroj: Archív

Kirill Ščelkov: Rusko se vrátilo do doby Brežněva

Kirill Ščelkov, nar. 1974, je Rus, studoval na fakultě žurnalistiky Moskevské státní (Lomonosovovy) univerzity. V Česku žije od roku 1999. Píše pro několik antiputinovských a ukrajinských webů. Majitelka proputinovských pražských novin v ruštině ho nazvala „známým rusofobem a čechomilem.“

Jste novinář z Ruska, v Praze žijete už poměrně dlouho. Píšete pro ruská média?

Pokud to budeme brát podle občanství a mateřského jazyka, tak jsem ruský novinář. Do Prahy jsem přijel před 15 lety. Tehdy ještě v Rusku existovala určitá svoboda slova. Jako stálý zpravodaj jsem psal pro řadu ruských novin. Tehdy se ještě dalo psát i o věcech, která jsou dnes pro Rusko tabu. Pokud si dneska ruské redakce objednávají nějaké články z Evropy, tak jen o tom, jak se v Evropě špatně žije. O diktatuře homosexuálů, morálním rozkladu, nezaměstnanosti a chudobě. Člověk má pocit, že se vracíme do doby Brežněva.

Bylo by možné zveřejnit v Rusku objektivní reportáž z Česka?

Bývalý i současný prezident, Klaus i Zeman, jsou v ruských médiích vítáni. Jejich slova musí Putinovi dělat radost. Je to sice měkká, ale přece jen podpora. To ale nejsou reportáže. Jsou témata, která jsou absolutní tabu. Invaze roku 1968, účast vlasovců na osvobození Prahy, ukrajinští a běloruští disidenti, žijící v Praze. Pamatuji si, že už před deseti lety, když mě ještě tiskli, editoři měnili slova gay na, s prominutí, buzerant. Jednou jsem psal o Rusce, která se do Československa přestěhovala ještě za Masaryka. Za protektorátu ji znásilnil německý voják, v 1968 sovětský voják. Článek vyšel, ale ze sovětského vojáka se stal voják armády NDR. Taková je v Rusku „svoboda.“

Rusové nežádají od novinářů objektivní informace a pravdu?

Podívejte se na televizní talk show. Jejich zvláštností je to, že hosté zde vždy mluví bez oponentů. Diskuse se vede v určitém rámci, režim se nekritizuje. Představitelé opozice se objevují jen v několika dosud nezakázaných mediích (rádio Echo Moskvy, noviny New Times, Novaja gazeta, televize Dožď). Jejich sledovanost a prodeje jsou malé, tato média nemají vliv na utváření veřejného mínění. Představují oporu pro zhruba 10- 15% Rusů, nespokojených s vládnoucím režimem. Ostatní věří tomu, co jim říkají ve státní televizi a režim podporují.

Srovnáváte Putina a Hitlera. Myslíte si, že v budoucnu přibudou další podněty k jejich srovnávání nebo že se Putin „zklidní“?

Koho ve světě považují za větší zlo, Hitlera nebo Stalina? Putin je směs obou. S Hitlerem ho srovnávají častěji, protože Stalin byl tichý, nenápadný, nebyl dobrý řečník. Nebyl menší zločinec, než Hitler. Podle vnějších příznaků je Putin podobnější Hitlerovi. Mimochodem, jeden zajímavý příklad: ve svém projevu k národu po anexi Krymu Putin nepoužil Stalinův termín „nepřítel lidu“, Putin mluvil o národních zrádcích. Zrádci jsou lidé, kteří nepodporují politiku státu. Tento pojem vymyslel a používal Hitler – Nationa lverräter. Poprvé se toto slovo objevilo v knize Mein Kampf. Češi už zapomněli na dobu boje s vnitřním nepřítelem. V Rusku máme nové kolo boje s vnitřními nepřáteli. Na svobodu slova můžeme zapomenout. V Rusku nejsou „jiné názory“, není „diskuse“, tam jsou národní zrádci. Víte, co s takovými lidmi dělali Stalin a Hitler.

V Česku vychází několik novin v ruštině. Všechny podporují Putina?

Všechny. Kromě jednoho časopisu, který vychází malým nákladem. Proč všichni podporují Kreml a Putina? Má to několik příčin. Podpora velvyslanectví a ruských orgánů (redaktory těchto novin dokonce na náklady Kremlu zvou na speciální semináře do Pekingu nebo do Minsku, kde je učí vlastenectví). Jsou to i osobní komplexy redaktorů. Někdy jim nějaký Čech řekl něco o jejich akcentu, a oni od té doby nenávidí všechno české. Jsou to i typické ruské vlastnosti – pokora, podř&iacut e;zení a přání vyhovět ruské vládě, hrdost na ruskou historii (Stalina nazývají efektivním manažerem, o invazi 1968 říkají „já jsem sem ty tanky neposlal, mě se to netýká»). Taky závidí Ukrajincům, kteří dokázali udělat revoluci. Přitom mnozí Rusové považují Ukrajince, Bělorusy, Gruzíny za lidi nižší kategorie. Před několika lety jsem provedl takový experiment. Rok jsem pracoval jako šéfredaktor jedněch ruských novin v Praze. Nedělal jsem noviny proti Čechům, proti Evropě, za Putina a pravoslaví. Prostě jsme psali o Česku. Pro lidi, kteří mají Česko rádi, ale ještě se nenaučili dobře česky. Ukázalo se, že takových lidí je málo. Majitel novin a dokonce i místní pravoslavný pop byli proti, noviny se po mém odchodu vrátily k putino-pravoslavné linii. Pop dokonce chtěl „vyhnat ďábla, který se ve mně usadil.“ Co se týče místních ruských novin, jedna věc mě překvapuje. Na jedné straně existuje svoboda slova, dokud noviny neporušují zákon, může psát, co chtějí. Ale proč tyto noviny, které zjevně nehájí demokratické hodnoty, zdarma rozdávají na všech linkách ČSA do Ruska a dalších postsovětských zemí? To opravdu vypadá na pátou kolonu uvnitř národního leteckého přepravce.