Martin Kuba, ministr průmyslu a obchodu a po rezignaci Petra Nečase podle ústav i dočasný šéf ODS, je jako vždy připraven: dokonce ještě než Nečas rezignoval, nechal se tenhle skromný menší muž z jižních Čech slyšet, že se znovu obětuje, půjde nahoru a povede ODS i vládu. Jako obvykle má jen menší problém: nejsou připraveni ostatní – na něj. A především voliči.
Když se Kuba stal v Brně před necelým tři čtvrtě rokem prvním místopředsedou ODS, zamiloval se ve svých projevech do dvanáctky. Dvanáct procent totiž právě bylo magické číslo ODS; kdysi strana hejtmanů totiž krátce před tím získala v krajských volbách 2012 ostudných dvanáct procent a kolem stejně nejen ostudné, ale i likvidační dvanáctky se držely i její volební preference.
Kuba tehdy trávil hodně času s iPadem a učil se nazpaměť jednu větu: totiž že jestli dostane šanci, vrhne se do práce jako pes na kost a vrátí ODS v budoucnu do historie, tedy někam nad třicet procent volebních zisků. Nyní se pomalu schází rok s rokem a výsledkem Kubovy velké šance je… dvanáct až čtrnáct procent, podle agentury! Myslím, že nový zlý muž ODS, jímž se Kuba na posledním sjezdu ODS prohlásil (byl jediný, kdo věřil, že tahle partaj potřebuje dalšího zlého muže!), by měl přitvrdit. Tímhle tempem se stěží dostane ke dvacítce, až už žádná ODS nebude.
Je to bizarní, jak slepí – především při pohledu na sebe – někteří z nás dokážou být. Nyní totiž Kuba, jenž jako by se při projevech zalykal sám sebou (lepší herci než on tomu říkají špatná dechová technika), takže se musí nadechovat za každým druhým slovem, sahá po další šanci: chce být nejen šéfem ODS, ale i premiérem. Řekl bych, že by mu vůbec neuškodil pohled do vlastní historie. ODS bývala na jihu Čech jasným hegemonem – než přišel Kuba: někdejší lékař záchranky a šéf jihočeské ODS udělal během pár let z rekordních šestačtyřiceti procent patnáct, což je fakt slušně zlé! Takže nakonec možná Kuba i umí držet některé sliby…
Největší ironií ovšem je, že se Kuba, sám politické dítě jihočeského kmotra Pavla Dlouhého, dere do čela ODS i vlády právě ve chvíli, kdy ODS likviduje policejní akce proti jejím kmotrům. Nemohl by mu někdo s aspoň určitou popularitou u voličů, třeba Miroslava Němcová, nenápadně říct, že právě teď není úplně jeho moment? Protože nejlepším řešením jednoho průšvihu nebývá zadělat hned na druhý, a zvlášť v politice. Pamatujete ještě na Věci veřejné?
A když už jsem u předsedkyně sněmovny Němcové. Z útrob ODS jsem slyšel, že i ona je ve hře; partaj jí údajně řekla, že jestli znovu odmítne odpovědnost (jako při prezidentské volbě, což vedlo k dvouprocentní ostudě s Přemyslem Sobotkou), nebude už žádná funkce. Ano, umím si představit, jak rádi říkají politici, když nechtějí nic říct, že oblíbená Němcová povede ODS k volbám coby méně zlá tvář. Představit si ji ovšem jako premiérku je stejné jako představit si v nejvyšší exekutivní funkci Vlastu Parkanovou. A upřímně: jisté představy se nikdy nemají stát skutečností!
