Protestující muslim

Protestující muslim Zdroj: profimedia.cz

JAN JANDOUREK: Lid českého internetu by s muslimy rázně zatočil

Česko má štěstí, že na rozdíl od jiných zemí u nás nemáme silnou muslimskou menšinu. Nebudeme si nic namlouvat, pokud jde o schopnost vytvářet problémy, pokud tomu tak budeme mírně říkat, nemají muslimové na světě konkurenci.

 

 

Muslimů moc nemáme, ale i tak se proti nim u nás vytváří názorová opozice. Je to patrné zvlášť na internetu, kde je řada iniciativ, které muslimy a jejich počiny pečlivě sledují. Debaty pod články naznačují, že by Češi muslimy nejraději ze všeho deportovali do zemí původu a jejich náboženství považují za stejně zločinnou ideologii jako nacismus a komunismus. Obávají se, že jsou jakousi pátou kolonou, která nám jednou vrazí nůž do zad.

 

Důvod mizivého počtu Alláhových stoupenců u nás není v nějaké imigrační obezřetnosti úřadů, ale má docela jednoduchou příčinu. Jednak jsme nikdy neměli žádné kolonie, protože jsme sami byli něco jako kolonie, jednak jsme po desítky let byli uzavřenou společností. Byla „jednobarevná“ a jen tak někdo se do ní nedostal. Zahraniční dělníky jsme dováželi z Vietnamu a Kuby. Tradiční vazba na Vietnam přežila i pád komunismu. Podle počtu národnostních menšin u nás bychom se měli bát spíše katolicismu, pravoslaví a buddhismu. „Největší menšiny“ u nás tvoří totiž Slováci, Rusové, Ukrajinci a Vietnamci. Celkem nemáme cizinců víc než čtyři procenta obyvatel a lidí, kteří se u nás oficiálně hlásí k islámu, je podle sčítání lidu něco přes tři tisíce. Český antiislamismus tak na první pohled vypadá stejně bizarně jako polský antisemitismus bez židů.

 

Odpor více či méně informované části obyvatel je dvojího typu. Jednak je to běžné české primitivní nadávání na všechno, co je cizí. Můžeme předpokládat, byť na to žádný průzkum zřejmě zatím není, že agresivní vůči islámu jsou často ti samí lidé, jako jedinci, kterým se dělá zle při spatření faráře, šlechtice a kapitalisty. Ta druhá skupina je znalejší věci a řekne si, že i kdyby v islámu patřilo k radikálům jen jedno procento lidí, ze tří tisíc je to třicet a i to na pořádnou paseku může stačit. Znají pasáže z Koránu, které by dnes byly žalovatelné a četli možná Samuela Huntingtona a jeho Střet civilizací a znají jeho pojem „krvavé hranice islámu“. Čili kde je nějaká islámská země, má pořád nějaké problémy se sousedy. Značná část muslimů u nás jsou také cizinci, čím se podezřívavost našince ještě stupňuje.

 

 

Je islám skutečně ze své podstaty náchylný k násilí a netoleranci, nebo je to všechno jen dílem islamistů? Pro jeho bytostnou netoleranci by svědčilo, že si neprošel, na rozdíl od Západu, oddělením světské a duchovní moci. Výsledkem je pak Írán, kde ajatolláhové mluví do všeho. Jenomže Írán byl také kdysi za šáhova režimu modernizující se zemí, kde se nosily krátké sukně. Každé náboženství je obojetné, může prospívat i škodit, jako každý názor, který zdivočí. Dokud nám ale nějaká vyšší moc neporučí na základě nějakých kvót k nám muslimy importovat, zemře tu více lidí na přejídání, než na následky islamistických útoků. Ale co není, může být. Jenom není jisté, až bude nastolen kalifát, že se ti největší bojovníci proti islámu nepromění najednou v jeho služebníky. Nebylo by to u nás v kraji poprvé.