Až dosud jsem si případy slepoty a uhynutí v důsledku požití CH3OH spojoval především s příslušníky sovětské armády. Metylalkoholová epidemie ale ukazuje, že už jsme na našem specificky českém Drang nach Osten urazili docela pořádný kus. Skoro to svádí zaměnit německé der Drang za anglické drunk: prochlastali jsme se na Východ.
Že je zdejší systém kvůli specifické kombinaci neschopnosti, všehoschopnosti a nenažranosti na všech úrovních stále méně funkční, není nic nového. A že se to projevilo dalším průšvihem, také nepřekvapilo (jako by jich nebylo dost). Ale že to je zrovna u levného chlastu, dává českému marasmu novou dimenzi.
Světová média při té příležitosti nezapomněla upozornit, že Češi jsou ve spotřebě alkoholu na dospělou osobu druzí na světě – hned po Moldavcích. Ne snad tradičního českého piva (i když ani to mi jako moc polehčující okolnost nepřipadá), ale lihu jako takového. Konkrétně 16,4 litru etanolu, čímž jsme trumfli i bratry Slováky (13,3 litru).
Metanol se stal jen zviditelňujícím indikátorem: maminy osleplé po výčepní lihovině ukazují, že mýtus kulturního národa je ten tam. Mimochodem, je skoro s podivem, že těch pár obětí současné aféry někoho vzrušuje, když na následky nemírného pití i bez pančování v ČR ročně zemře asi 6000 osob.
Nebudu ze sebe dělat svatouška: v určitém věku chlastá skoro každý, a kdo tvrdí, že ne, chlastá dodnes. Nám to trochu usnadnily dějiny, nejen proto, že papaláši šli vzorem, ale i proto, že za normalizace se v podstatě nic moc jiného dělat nedalo (zvlášť v prvních letech, která byla opravdu k udušení). Středoškolští profesoři opilí na hodinách (ne, to nebyla večerní škola) nám tehdy velmi imponovali.
Možná i to je důvod, proč se postupně stalo nejdřív společensky únosné a pak ceněné, obdivované a někdy i kariérně nutné to, co do konce čtyřicátých let představovalo symptom společenského bahna. V Praze a možná i v dalších městech to tak ještě možná nevypadá, ale když se trochu vzdálíte civilizačním centrům a ponoříte pod povrch, vidíte věci, které byste nečekali snad ani na matičce Rusi. Jednou vám budu vyprávět ...
Nejspíš řeknete, že je to selhání státu – a svým způsobem máte pravdu. Jenže ono to jde ruku v ruce; pohled na východ ukazuje, že tam, kde se zákony tvoří tak, aby mafie vydělávaly lhostejno na čem, velkým rybám nemohla růst konkurence a bez úplatku nešlo ani škytnout, tam se i chlastá. Co taky jiného, že?
Je úplně jedno, co bylo dřív, jestli epidemický alkoholismus, nebo mafiánské samoděržaví. Důležité je, že jen v takovém prostředí může dojít i k tomu, že stát toleruje prasárnu jménem „stáčená lihovina“ a laskavě přimhouřeným okem přehlédne velkoplošnou distribuci otrávených kořalek.
A jen v takovém prostředí má zahálka a chlast přibližně stejný efekt jako snahy podnikat a vůbec něco dělat – aspoň vás neotravuje finanční úřad, obecní úřad, stavební úřad, hygienik, katastr, debilní zákony, nesmyslná nařízení ... Že by normalizace v novém kabátě?
A to nejlepší nakonec: ať už to dopadne jakkoli, publikum stejně řekne, že skutečný viník je výš a za oběť předhodil malé ryby. Možná to bude pravda, možná ne. Důležité je, že politické pseudoelity vytvořily takové prostředí, že si to všichni budou celkem oprávněně myslet.
Věděl bych, jak s tím komerčně naložit: co takhle vymyslet další konspirační teorii o tom, že metyl vařil všeobecně neoblíbený Kalousek – a pak si mastit kapsu přednáškami, knihami a televizními seriály na dané téma? Byl přece chemik; copak, vy vládou zmanipulované ovce, nevidíte ten jasný důkaz? Když pozoruji, jak za velkou louží Richardu Gageovi sype, že hodil pád WTC na davem stejně neoblíbeného Bushe, tak by v tom musel být čert, aby to u nás nefungovalo taky.
