1. Když se vás turista zeptá, která tramvaj jede na Pražský hrad, poraďte mu, ať si počká na vůz označený nápisem „Manipulační jízda“.
2. Když se turisté ptají, jak říct v češtině „thank you“, „danke“ či „merci“, řekněte jim, že takové neformální poděkování zní „jdi do hajzlu“, o něco zdvořilejší je pak „jděte do hajzlu“.
3. Když se turista zeptá, kde se kupují lístky na metro, řekněte, že turisté v Praze jízdenky nepotřebují. Stačí, když každému kontrolorovi, co jim v metru před očima zamává odznakem, jen ukáží svůj pas.
4. Když se ptají, jak si v češtině objednat oblíbený „Schnitzel“, sdělte jim, ať požádají o „smažené býčí koule“.
5. Když se turisté ptají, jaké spropitné mají dát v restauraci, poraďte jim, že u nás se útrata obvykle dorovnává k nejbližší tisícikoruně.
6. Když se pídí po nějaké skutečně historické restauraci, povězte jim s vážnou tváří, že McDonald’s ve Vodičkově je nejstarší na světě. Pochází z roku 1509.
7. Když se pak diví, jak je to možné, řekněte jim, že chlápek, co McDonald’s založil, byl vlastně Čech. (No moment, chyba lávky, vždyť tohle pravda je.)
8. Když se ptají na nejbližší WiFi přístup, prozraďte jim, že veřejné WiFi připojení je k dispozici kdekoliv ve městě a zadarmo. Heslo zní „prdel“. (Pak můžete žít v potutelné naději, že se někoho zeptají, proč jim heslo nefunguje, a dotázaný se královsky pobaví.)
9. Když se turisté ptají na tu ohromnou věž na Žižkově, co vypadá jako raketa, poraďte jim, ať o tom raději s nikým nemluví a určitě ji nefotí.
10. Když se vás turista zeptá, kde bydlel Franz Kafka a jestli se tam může jít podívat, dejte mu adresu své tchyně a zdůrazněte, aby zvonil co nejdéle, s vysvětlením, že Kafkova poslední žijící příbuzná je hluchá jako poleno.
