Jen pojďte sem, pane, sem ke mně ke stolu. Když pršet nepřestane, budem tu spolu. Slova první písně, kterou naleznete na DVD Pasiáns jakoby zvali posluchače, ať si s Hanou Hegerovou zavzpomíná.
Hana Hegerová: Pasiáns (Písně a dokumenty 1962 - 1994)
vydalo: Supraphon ve spolupráci s ČT
čas: 146 minut
cena: 399 korun
Otevřením Pasiánsu se totiž nabízí především ohlédnutí do dob, kdy kariéra Hany Hegerové teprve strmě stoupala vzhůru. Kdy se vzhlédla v Edith Piaf a snažila se jít v jejích stopách. Na léta, kdy po jejím boku stál před mikrofonem Waldemar Matuška či Karel Gott v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Na časy, kdy byla doma v divadlech Rokoko a Semafor a kdy se díky Recitálu H + H zamilovala do svého osudového muže Jána Roháče. Na pěveckou kariéru, která trvala celých 45 let.
Na rozdíl od předchozího DVD neobsahuje Pasiáns záznamy z koncertů posledních let. Hana Hegerová se tu představuje prostřednictvím videoklipů v režii Zdeňka Podskalského, Jána Roháče či Ivo Paukerta, natočených pro Českou televizi. A také dobových záznamů – třeba z kdysi populárního pořadu Televarieté. Z 60. let se objevují skladby jako Pro Kiki (Suchý a Šlitr) či židovská lidová s textem Pavla Kopty, najdete tu ale i zpěvaččina oblíbeného Patra Hapku (Rozvod, Já ráda vzpomínám, Vana plná fialek), nechybí ani jejich nejslavnější Levandulová.
V dokumentu Zdeňka Kropáče z roku 1968 zazní Hapkova Píseň o malíři, následující Roháčův recitál Co nikdy nepochopím (také 1968) nabízí poněkud intimnější podobu Hegerové. Léta 70. a 80. tu zastupují skladby jako Čím dál tím víc (Luis Aquilé a Zdeněk Rytíř), Hapkova Já ráda vzpomínám, Můj bože, mládí od Zdeňka Merty nebo Čerešně Jaroslava Filipa. Bonusem je GEN Fera Feniče z roku 1994, jenž je zároveň nejnovějším materiálem na albu. Celkem 26 písním (nebo šansonům?) předchází portrét publicisty Jiřího Černého a fotografie ze zpěvaččina archivu.
