Způsobili chaos a paniku, protože pomohli prostřednictvím Twitteru rozšířit fámu. Mexické úřady přirovnávají událost k rozruchu, který v roce 1938 vyvolala dnes už legendární rozhlasová adaptace Wellsovy Války světů. Tehdy Američané uvěřili, že skutečně začala invaze Marťanů.
V mexickém městě Veracruz neútočili mimozemšťané, nýbrž se rozšířila informace, že ozbrojení muži odvážejí děti z místních škol. Panika mezi rodiči způsobila 26 dopravních nehod, jako zázrakem nebyl nikdo vážněji zraněn.
K panice přispělo i to, že ve Veracruzu došlo v poslední době k několika přestřelkám mezi drogovými kartely. Ve městě byly viděny také ozbrojené vládní konvoje. A v této situaci se na Twitteru objevila informace: "Moje švagrová mi právě rozčílená volala, že unesli pět dětí ze školy." Autorem byl Martinez Vera, osmačtyřicetiletý muž, který žije se svou přítelkyní v domě matky a živí se příležitostným doučováním matematiky.
K žádným únosům dětí v Veracruzu ani jinde v té době nedocházelo, Vera pouze zveřejnil fámu, která byla ve skutečnosti už několik dní stará. Později ještě napsal: "Nevím, kdy přesně se to stalo, ale je to pravda." Pravda to ovšem nebyla.
Druhou obviněnou v kauze je bývalá učitelka a nyní rozhlasová komentátorka Maria de Jesus Bravo Pagolová. Ta Verovu zprávu pouze přeposlala svým followerům, neboli ji tzv. retweetla. Přesto čelí stejnému obvinění jako autor původního tweetu.
Na webu mnozí žádají stažení obvinění, zejména proti Pagolové. Mezinárodní organizace včetně Amnesty International viní ze vzniklé paniky spíše mexické úřady, které neřeší napjatou a nejistou bezpečnostní situaci ve Veracruzu a okolí.
Jiní naopak říkají, že je nejvyšší čas, aby si uživatelé Twitteru uvědomili, jaký mají vliv. Ti nejaktivnější a nejpopulárnější dnes ovlivňují veřejné mínění stejně, a někdy i více než klasická média. A podobně jak ona i uživatelé Twitteru zapomínají, že s vlivem a mocí se pojí také odpovědnost.
