Názorným příkladem, že černé skříňky jsou zastaralé a ne zcela praktické zařízení, byla letecká katastrofa letu Air France z Rio de Janeira do Paříže. Když černé skříňky uvízly na dně moře v hloubce kolem čtyř kilometrů, nastal problém – jak je najít.
To ani zdaleka nemusel být problém jediný. Stačilo, aby letadlo spadlo do míst, kde je moře mnohem hlubší, a schránky by nebylo ani jak vyzvednout. Zkrátka by je navždy pohřbilo moře i s celým tajemstvím o nehodě. Let Air France z Ria do Paříže byl naprosto běžný. Nikdo na zemi si neuměl vysvětlit, proč letadlo spadlo. Dokonce nikdo ani nevěděl kam. V tomto případě se začalo hledat v okruhu desítek kilometrů na místě, kde letadlo naposledy spatřil radar.
Proto místo skříněk, v jejichž případě musíte napřed najít vrak a až pak skříňku, chtějí letecké společnosti do letadel montovat zařízení, které by přenášelo stejné informace jako černá skříňka, jen do centrálního počítače dotyčných aerolinek.
V praxi by to vypadalo tak, že kdyby se let Air France 447 zřítil s tímto systémem, ihned by na místo, kde letadlo přestalo vysílat signál, tedy přesné místo zřícení, byli vysláni záchranáři. Následné dohledání okolností, za nichž se katastrofa stala, by mohlo začít okamžitě, bez psychicky, fyzicky, časově i finančně náročného hledání, které ve výsledku může být zbytečné, pokud schránka pád nepřežije. První letadlo s tímto satelitním systémem by mělo vzlétnout roku 2013.
