Petr Fejk

Petr Fejk Zdroj: Stanislav Krupař

Mesiáš Fejk

Ti samí lidé, kteří se se mnou fotili, když jsem byl ředitelem ZOO, po mě plivou na ulici. Ti samí novináři, kteří mě vynášeli do nebes, mě nyní zatracují… zoufá si Petr Fejk, po svém neúspěšném angažmá v roli „ombudsmana kvality“ Českých drah, za nějž si bral z české státní kasy měsíčně a s „čistým svědomím“ 400 tisíc korun a který po pár měsících odlétá na zlatém padáku s 2,5 miliony korun.

Skoro jako by ten příběh (Fejkovi) něco připomínal, snad ne… biblickou jízdu Krista na oslátku, kterému ten samý dav nejprve mává ratolestmi, a posléze jej ukřižuje?
V dubnu jsem se Fejkem svezla ve vlaku, psala jsem totiž pro Reflex reportáž o jeho funkci. Fejk se otevřeně přiznal, že vlakem nikdy nejezdil. A když, tak jen jako výletník, který se „nikdy nepřesouval z bodu A do bodu B“.

 

Když jsem mu jako cestující, který na sedadla z vínové koženky pravidelně usedá asi dvanáct let, poreferovala, s čím se tam člověk běžně setkává, odnesl si z toho, že se dráhám vysmívám. Líčila jsem mu třeba, jak člověk trne, když podvečernímu vlaku nabíhá zpoždění a už je jasné, že poslední navazující spoj ujede. …že cestujícího čeká noc na nádraží, škemravý telefonát blízkým, nebo nedobrovolný návrat do místa, z něhož před pár hodinami vyjel. Zcela vážně mi tvrdil, že v těchto případech České dráhy rozvážejí pasažéry domů taxíky. Ať mě z nespravedlivosti usvědčí čtenář, kterému se to kdy stalo…

 

Přesto, že mluvil z pohledu cestujícího z cesty, uvěřil, že je mesiášem, který dráhy spasí. Neměl ponětí, do čeho se vrhá, když nabízel: „Pokud někdo na cestě uvízne, ať mi napíše mail a já to zařídím. Klidně o půlnoci!“

 

 

I dřív na drahách vyřizovali stížnosti… třeba tu moji na pokladní, která česky křičela na cizince, výzkumníka z NASA, „ať jí ten černoch neotravuje.“ Neuměl se totiž zorientovat ve změti českých cedulí… Řešitelé těchto stížností však dostávali plat, který se blíží podle mluvčího drah Joklíka průměrnému platu v zemi. Fejk však uvěřil, že jedině on geniálně přetaví nářky otrávených cestujících do koncepce, která nakonec drahám ještě ušetří. A že se náklady na jeho čtyř set tisícový plat drahám i všem zejména v době krize z kůže sedřeným daňovým poplatníkům ještě bohatě vrátí(!?).

 

To, že to chtěl udělat zavedením povinných místenek na rychlejší vlaky, v nichž by se o čistotu a pohodlí staraly „vlakušky“ je ještě jiná story... Tento nápad – jinými slovy - zdražení – by mohl sice možná potěšit manažery na výletě, ale určitě ne ty – a těch jsou ve vlacích většina – kdo se přesunují z místa A do místa B, třeba proto, že nemají auto. Také ráda pojedu čistým vlakem a nebudu přitom stát na jedné (cizí) noze v uličce, ale především – chci vůbec dojet.

 

 

Ale zpátky k Fejkovi a jeho smutkům. Ano, je charismatický. Ano, šly za ním davy. Ano, teď ho lynčují. Chyba ale tentokrát není v nich. A ani v novinářích. Naopak je spravedlivé, že i mediálnímu miláčkovi dokážou vyprášit jeho v ZOO pečlivě vypěstovaný kožich.

 

Chyba je v tom, že mesiáš není mesiáš. Chyba je v tom, že mesiáš je fake.


PS: Ke cti muže, který, jak se zdá, uvěřil, že je spasitel, přičtěme alespoň to, že se jako známý obličej stal fackovacím panákem i pro těch dalších, podle MF DNES zhruba patnáct vysoce postavených bezejmenných manažerů, které České dráhy ze státního takto v době, kdy celá Evropa škrtí rozpočty, velkoryse přeplácejí. Třeba nakonec, a toto tvrzení si žádá opravdu velký optimismus, by České dráhy mohly díky Fejkovi přece jen nakonec i ušetřit. A třeba spravit koleje.