Šéf SUNDANCE pro Reflex: "Amerika je země unáhlených rozhodnutí."
Festival nezávislých filmů SUNDANCE se během šestadvaceti let existence stal komerčnějším a předvídatelnějším, než by si jeho zakladatel, herec ROBERT REDFORD, přál. Stojí tedy před otázkou, jak zachránit jeho nezávislost.
Foto: Isifa.com
Z miniaturního festivalu vyrostla totiž globální kulturní entita a velmi dobře zpeněžitelná obchodní značka. O tom, jak situaci vrátit zpátky do "nezávislých" kolejí, mluvil Robert Redford na začátku festivalu velmi otevřeně. Zdůraznil, že festival potřebuje "nové ideje a hlasy", kvůli kterým tento největší světový festival nezávislého filmu v roce 1985 vznikl.
Letošním krédem Sundance je: "Bojuj proti očekávanému establishmentu." V čem je to heslo nové, nebojujete takhle už šestadvacet let?
Vždycky jsme chtěli riskovat a dávat prostor neznámým, nezávislým filmařům. Za vznikem našeho festivalu stojí desítky osobností. Třeba bez Franka Daniela by Sundance nebylo dnes tím, čím je. V osmdesátých letech byl tenhle český filmař uměleckým ředitelem filmového institutu v Sundance, díky tomu jsme se hodně spřátelili. Ale když jsme festival zakládali, tušil jsem, že nebude trvat déle než tak deset let. Viděl jsem, jak jsou lidi konzervativní, jak jsou pro ně důležité peníze, jak chtějí slyšet jen historky o úspěchu. Chtěl jsem ale vytvořit aspoň základní finanční a společenské podhoubí pro nezávislý film a pro to, aby lidé měli ty filmy kde vidět.
Jenže z festivalu se stala mezinárodně důležitá událost, dostat se na Sundance je pro filmaře, novináře i diváky poctou.
Ano, proto se v posledních letech ptám, jak se vyrovnáváme s drastickými změnami na trhu: zůstává Sundance jako předvoj, nebo už jen kloužeme po povrchu a radši neriskujeme? A zdá se mi, že trošku zaostáváme, stojíme na místě. Když jsme začínali, hranice mezi nezávislým filmem a mainstreamem byla naprosto jasná; teď to tak není.
Narážíte na to, že Sundance se stal festivalem, kde jsou představovány i hollywoodské komedie s hvězdným obsazením a relativně velkým rozpočtem?
Ano, vídám tady mnoho číhajících obchodníků, jež nezávislý film vlastně moc nezajímá a berou festival jen jako příležitost k tomu, aby rychle vydělali. Ale s tím já nemůžu nic dělat, jsme svobodná země.
Traduje se tady příběh režiséra Quentina Tarantina s jeho režijním debutem Reservoir Dogs, dále Stevena Soderbergha, Jima Jarmusche a dalších. Ti všichni byli objeveni na Sundance. Nestal se tedy festival obětí vlastního úspěchu, protože tihle režiséři teď pracují v Hollywoodu?
To je ale v pořádku. Touha točit nezávislé filmy tu bude vždycky, přijdou noví tvůrci. Důležité je, aby měli místo a možnost se vyjádřit. Úspěch festivalu taky přitahuje diváky, to je pozitivní věc. V roce 1986 tady byl jediný kinosál, ten hlavní, Egyptský, já před ním stál a zval lidi dovnitř. Od té doby jsme urazili kus cesty. Mně jen vyloženě vadí lidé, kteří sem začali jezdit, aby na pozadí festivalu řešili svoje vlastní obchodní zájmy.
V čem tedy vidíte budoucnost festivalu?
V možnosti zachování názorové plurality, v tom, aby každý hlas mohl být slyšen. Proto je pro mě tak zásadní sekce dokumentárních filmů. Protože kde lidé jinak najdou pravdu o světě? V médiích se dělá stále méně skutečných investigativních reportáží, on-line rozvoj bloggerů je matoucí a tak dále. Když budeme mít filmy, kde lidé riskují životy, aby je natočili, najdeme v nich pravdu. Tyhle filmy jsou nenahraditelné. A na nás je, aby se mohly točit. V Sundance se snažíme dívat na problémy z širší perspektivy a sledujeme je systematicky, což v téhle zemi není obvyklé; Amerika je zemí unáhlených rozhodnutí.
SUNDANCE FILM FESTIVAL v americkém státě Utah je jedním z nejprestižnějších filmových festivalů, který se svým významem vyrovná přehlídkám v Cannes, Benátkách nebo Berlíně. Letos se koná od 21. do 31. ledna. Skutečný rozvoj festivalu ovlivnilo spojení se jménem Roberta Redforda, který zde nedaleko, v roce 1981, založil Sundance Institute.

Měkké porno ČSSD
(Reflex.cz, 4. 3. 2010)
Zelený Raoul č. 780 – Oranžová jízda
(Zelený Raoul, 4. 3. 2010)
Teď jsem šťastná
(Reflex.cz, 3. 3. 2010)
Český lev 2009: Trapnost nadevše
(Reflex.cz, 9. 3. 2010)
Kolem světa: Proč Japonky šmajdají
(Reflex.cz - Zvenku, 3. 3. 2010)
Eliška má ráda divočinu
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Nejmenší novinka
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Quentinův PADOUCH
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Bezpečné šílenství
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Czech Press Photo má patnáct let
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Hudba pro dobrou chuť
(Reflex.cz, 26. 2. 2010)
Měkké porno ČSSD
(Reflex.cz, 4. 3. 2010)
Radost ze slunce
aneb elektřina nad zlato
(Reflex.cz - Jiné město, 9. 3. 2010)
Hodný Honza
(Reflex.cz, 1. 3. 2010)
Co přinesl den (úterý 9. března)
(Reflex.cz - Doležal B., 10. 3. 2010)