Jak nepřijít do pekla

Kdyby politici chtěli vymýtit drogy, museli by likvidovat své voliče

SUPERFREAKONOMICS je pokračování knihy Freakonomics amerických ekonomů Stevena D. Levitta a Stephena J. Dubnera, jež sklidila fenomenální mezinárodní úspěch. Mimo jiné se dozvíme, že je zbytečné stíhat dealery drog, když nezavíráme jejich uživatele. Nebo že vše může být jinak i s globálním oteplováním.

Foto: profimedia.cz

Levitt s Dubnerem nejsou klasičtí ekonomové jako třeba předseda ČSSD Jiří Paroubek, takže se nespecializují na vykrádání státních rozpočtů. Jejich oborem je behaviorální ekonomie, tedy směs ekonomie a psychologie zabývající se motivy a způsoby našeho chování v různých situacích. Věděli jste třeba, že podle statistik máte větší šanci skončit na hřbitově, nepojedeteli opilí z mejdanu autem, ale půjdete pěšky?

Vlastně jde i o antiekonomii; behaviorální ekonomové občas vyvracejí posvátné evangelium klasické ekonomie, totiž že vždy jednáme racionálně, tudíž ke vzájemnému prospěchu - jak kdysi popsal Adam Smith. Ostatně jejich zjištění jen podtrhla finanční krize: co může být iracionálnějšího než si mezi sebou prodávat nesplatitelné hypotéky za bilióny, případně denně obchodovat s něčím, čemu sami nerozumíme?

I politici, často profesionální podvodníci velmi pochybných myšlenek i charakterů, se zpravidla chovají racionálněji než mnozí bankéři či makléři: lžou jen nám voličům, nikdy ne sobě.

RACIONÁLNÍ NERACIONÁLNÍ KROK

Některá zjištění autorů Superfreakonomics můžeme vztáhnout i na Česko. Například poslední aktivitu vlády - stanovení oficiálního množství různých drog, jež můžeme nosit v kapse, aniž by nás policisté otravovali s paragrafy či pobytem v chládku; ven nyní smíme vyrazit s gramem kokainu, čtyřmi pilulemi extáze či čtyřiceti houbami, čímž se nemyslí hřiby.

Jistě ušlechtilý i racionální krok, nakonec jsme dospělí lidé. I statistiky říkají, že všechny drogy dohromady jsou menší zabiják než legální alkohol či cigarety, tradiční plnitelé tradičně prázdné státní kasy.

Problém s racionalitou i morálkou nastane, chce-li policie dál stíhat dealery. O co jsou horší než my, tzv. dekriminalizovaní uživatelé? Buď něco kriminalizujeme, nebo ne. Je to stejné jako chtít pozavírat všechny hospodské, protože máme plné Bohnice alkoholiček.

Většina konzumentů většiny drog není - stejně jako většina konzumentů alkoholu - závislá; kokain, extázi i houby jíme rekreačně, protože se nám to líbí. Mezitím chodíme normálně do práce a platíme daně.

ZBYTEČNÁ VÁLKA

Samozřejmě jde o politicko-společenské pokrytectví. Politici dobře vědí, že dokud budou zákazníci, budou i dealeři. Jenže se to bojí říct nahlas. Kdyby chtěli drogy opravdu vymýtit, upozorňují Levitt s Dubnerem, museli by logicky nejdřív vymýtit spoustu svých voličů-konzumentů; kde není poptávka, není ani nabídka.

Kde naopak poptávka je, vyhazuje policie naše peníze. Tzv. válku s drogami nikdy nevyhraje. Viz americká prohibice po první světové válce, jež skončila válkou gangsterů. Nebo současné Mexiko, tranzit drog do USA. Tisíce mrtvých.

Navíc zavírat dealery je kontraproduktivní. Výpadek v nabídce vede ke zvýšení ceny zboží a faktu, že dočasnou díru na trhu jen zaplní noví lidé, kteří se do té doby zabývali něčím ušlechtilejším. Pomozme si analogií: starosta Prahy 5 Milan Jančík kdysi jen operně zpíval, jenže pak přišel zaplnit díru v ODS a ... Radši se neptejte na zbytek.

Co z toho vyplývá? Samozřejmě že jediným smysluplným řešením je většinu drog legalizovat a dostat je z rukou mafií.

Foto: Archív

EKOLOGIÍ PROTI EKOLOGII

"Někteří experti věří, že lidstvo stojí na prahu změn klimatu, na něž není připraveno," citují autoři New York Times. "To představuje hrozbu."

Také poznáváte noviny z poslední doby? Jenže jde o články ze sedm desátých let, kdy vědci i média předpovídali důsledky globálního ochlazování. Ano, ochlazování. Mezi lety 1945-68 klesla na severní polokouli průměrná teplota o 0,28 stupně. Newsweek tehdy dokonce napsal, že jsme se teplotně o šestinu přiblížili k době ledové.

Ekologická hrozba masírovaná médii, politiky i selektivně natočenými dokumenty, jako An Inconvenient Truth bývalého amerického viceprezidenta Ala Gora, v níž pod vodou mizí celá Florida, nás přiměla k mnohým změnám životního stylu, včetně svícení nesvítícími žárovkami či nakupování potravin od místních výrobců.

Dubner s Levittem ale uvádějí, že jde o líbivý omyl: přes osmdesát procent emisí navázaných na potraviny vzniká během jejich výroby, ne dopravy. Ta jich generuje pouhý zlomek, například cesta od výrobce k maloprodejci čtyři procenta.

Chceme-li žít čistěji, musíme místo nákupu hybridních aut změnit jídelníček; červené maso nahradit kuřetem, rybou nebo vejci. Vlády by tedy místo ekoautomobilů měly dotovat nás, protože pouze my můžeme pomoci. Představte si, jak si jdete do hlavní kanceláře Strany zelených nechat proplatit účet za kuřata, plata vajec a káď kaprů.

Navíc proklínaný kysličník uhličitý nemusí být podle některých vědců hlavním skleníkovým plynem, může jím být vodní pára. Nathan Myhrvold dokonce tvrdí, že vše může být úplně naopak. V americkém Seattlu spolupracuje i s Kenem Caldeirou, jenž coby člen Mezivládního panelu ke klimatickým změnám dostal za svůj ekovýzkum stejně jako Gore Nobelovu cenu.

Oba v knize prezentují kacířskou teorii: globální oteplování jsme možná způsobili i tím, že jsme v posledních letech vzduch vyčistili od znečišťujících částic, které ještě nedávno bránily slunečnímu svitu, takže se ochlazovalo. Ekologií jsme zavinili vážný ekologický problém.

Příliš bláznivé? Snad. Určitě by to ale nebylo poprvé, kdy nás dobré úmysly a mediální i politická masáž vedly do pekla. Co jsme například nedávno způsobili dost pravděpodobně neekologickými bio palivy, už bohužel víme.

SEX MÍSTO POUT

"Lidé vždy nereagují na různé podněty předvídatelným způsobem nebo jak si často představujeme," píší Levitt s Dubnerem v úvodu své knihy. "Proto je jedním ze základních zákonů vesmíru zákon o nepředvídatelných důsledcích. Ten platí o dealerech drog, zápasnících sumó i členech Ku-klux-klanu."

Těžko najít slova vystihující vědecký výzkum i literární dílo obou autorů lépe. Nebo byste snad řekli, že prostitutky mají větší šanci, že jim policista místo pout nabídne sex? Anebo že se u knihy o obvykle nudné ekonomii téměř nepřestanete smát? A až budete příště kamarádovi v baru z ruky rvát klíčky od auta, radši mu zavolejte taxíka.

Uložit a sdílet článek

facebook Google Linkuj.cz yahoo! Jagg.cz vybrali.sme