Život v jednom kufru

Darina Křivánková | (Tištěný Reflex, 28. 1. 2010)

Reflex 04/2010

GEORGE CLOONEY exceluje v jedné z filmových událostí roku

Znáte ten pocit, když vycházíte z kina s nablblým úsměvem, vlhkýma očima a touhou žít o trochu líp než doteď? Nezažívá se to často, ale občas se to povede. Naposledy režiséru Jasonu Reitmanovi s filmem Lítám v tom. Byl by to vlastně docela nenápadný film, kdyby v něm nehrál George Clooney a neměl na kontě šest nominací na Zlatý glóbus, z toho jednu proměněnou - logicky za scénář -, což z něj dělá kandidáta na jednu z filmových událostí sezóny.

George Clooney v tom umí nejen chodit, ale i lítat

Foto: Bontonfilm

Ne nadarmo filmaři tvrdí, že nejlepší film je ten, jenž má nejlepší scénář. Ten k filmu Lítám v tom napsal režisér Reitman (Děkujeme, že kouříte či Juno) se scenáristou Sheldonem Turnerem (zatím má jako autor na kontě horor Texaský masakr motorovou pilou: Začátek, ale ten skutečný "začátek" evidentně přišel až teď) podle knihy Waltera Kirna. Jednoduchý příběh o chlapíkovi, který cestuje křížem krážem Spojenými státy a vyhazuje z práce lidi, jejichž šéfové nemají na tento akt dost silný žaludek, v sobě nese ty zásadní esence života. Pronikají na povrch nenásilně, nepateticky, bez velkých gest a s lehkým humorem prostřednictvím jiskřivých dialogů a zdánlivě banálních situací.

Ryanův celý život se vejde do jediného dokonale sbaleného příručního kufru. Žije v letištních halách a sterilních hotelových pokojích. Peněženku má naditou kartami nejrůznějších výhod, jež si vysloužil za nalétané míle a prospané noci. Za rok doma stráví jen 43 dní, tak k čemu vlastně nějaký domov mít. Ryan na to má teorii prázdného batohu: "Představte si všechny své známé, přátele, tety, strýce, sestřenice, kolegy, sourozence, rodinu ... Všechny je nacpěte do jednoho batohu. Cítíte, jak moc vás tíží, jak se vám popruhy zařezávají do ramen?" Ryanova teorie nepřipustit, aby nás cokoli "tížilo", funguje jen do doby, kdy všechno klape. Pak se ale může stát něco nepříjemného, třeba vás vyhodí z práce - vy máte jen prázdný batoh a široko daleko nikdo a nic.

George Clooney hraje svého sympatického sobce se zničující elegancí, používá vlastně stále stejné finty, ale fungují mu dokonale. Tentokrát je tu však ještě jeden rozměr navíc, Clooney dokáže dojmout, přesvědčí nás, že je ten největší zoufalec na světě, který na sebe vzal "všechny naše hříchy". Dokonale mu to ladí s neosobními kulisami letištních hal, půvabně ovládá rituály odbavování i nezávazného flirtování s vyhlídkou sexu na jednu noc. Hlavně žádné závazky a létat si volně jako pták, pokud možno tak dlouho, aby nasbíral svůj vysněný počet mil.

Lítám v tom je sympaticky malý film, oč menší je, tím větší účinek má. Žádné velké efekty, jen lidé se svými osudy. Nenajdeme tu zbytečnou situaci, marné slovo, vše směřuje k jasnému cíli: jen si tak banálně na chvíli uvědomit, proč je člověk na světě. Znáte snad těžší otázku?

LÍTÁM V TOM

USA 2009

Režie: Jason Reitman

Hrají: George Clooney, Vera Farmigová, Anna Kendricková

Distribuce v ČR: Bontonfilm

Premiéra: 28. 1. 2010

Michael Moore opět zasahuje

Foto: Archív

PADOUŠI Z WALL STREETU

Michael Moore je ďábel. Snad nikdo na světě nedokáže nakládat s množstvím více či méně zajímavých informací tak demagogicky. Jeho poslední opus, nazvaný O KAPITALISMU S LÁSKOU (v kinech od 4. 2.), je toho zářným důkazem. Moore se rozhodl, že světu vysvětlí, kde se vzala ekonomická krize. Šel na to hezky od podlahy, tedy od srovnání kapitalismu s Římskou říší; ta, jak známo, zanikla a totéž by mělo čekat kapitalistické zřízení. Na vtipný úvod navazují emotivně vypjaté scény, v nichž jsou vystěhováváni ze svých domovů lidé, kteří nejsou schopni splácet hypotéku. Vzápětí Moore podává zcela logické vysvětlení: může za to Ronald Reagan. Načež zdůrazní, že on přece leccos předpovídal už dávno, například krach General Motors. Volně přejde k pojišťovacím podvodům a také k příčinám leteckých katastrof - mohou za ně nízké platy pilotů. Zásadní je také zjištění, že je kapitalismus neslučitelný s biblí. Což je převratné asi jako fakt, že někdo holt peníze má a jiný zas ne. Sledovat Mooreův film je jako déja vu, podobné repliky jsme slýchali někdy před pětadvaceti lety v hodinách občanské nauky. Zejména ty o padouších z Wall Streetu, kteří tahají za nitky a ovládají celé USA, včetně prezidenta.

Jak z toho ven? Mooreovou odpovědí je čirá anarchie: zabavili vám dům, protože jste ho nespláceli? Prostě se do něj nastěhujte zpět. Ano, tak jednoduché to je. A ještě si k tomu zanotujte Internacionálu, ať to má grády. V Mooreově dokumentaristickém guláši plave několik smrtelně jedovatých hub, konzumace je tedy na vlastní nebezpečí.

DAR