Držte zobák!

HENRY ROLLINS bude 8. února na pódiu pražské Akropole opět "krvácet před cizími lidmi"

Řvoun, spisovatel a herec HENRY ROLLINS (48) přijede 8. února počtvrté v životě do Prahy; tentokrát mluvit. Se svými vystoupeními v duchu hnutí "spoken word" (něco jako improvizované přednášky) slaví ve Státech velké úspěchy už čtvrt století. Zatelefonovala jsem mu do Los Angeles ještě před startem jeho turné a dost jsem se bála, že mi práskne sluchátkem - novináře totiž vždycky otevřeně nenáviděl a ženské taky. Ale Henry Rollins je dnes jiný člověk.

'Bez pohybu, tlaku a konfrontace je život zahanbení.' (Henry Rollins v éře Black Flag)

Foto: Archív Obscure Promotion

Tři z vašich šestnácti knih vyšly v češtině a všechny obsahují poznámky typu: "Tuhle jsem musel udělat dva rozhovory. Bylo to, jako by mi trhali zuby." Změnil se za těch třicet let, co jste na scéně, váš vztah k žurnalistům?

Změnil. Snažím se být hodný a lidi respektovat, takže pokud nemáte to příšerné ego jako spousta vašich kolegů, hlavně těch anglických smradů z hudebních časopisů, budeme si určitě rozumět.

Při vystoupeních někdy vyprávíte o mezilidských vztazích, o své muzikantské minulosti, o drogách a sexu, jindy o politice. Do čeho se pustíte v Praze?

Asi budu mluvit hlavně o novém americkém prezidentovi, i když ten starý byl lepším terčem. Taky mě dost zajímá rasismus a svoboda slova. Ostatně, vy jste v dubnu z české země vyprovodili antisemitského klasika a rasistu par excellence Davida Dukea. Když se v Praze snažil propagovat svou ohavnou knihu Moje probuzení, zavřeli jste ho, poněvadž popírá holocaust. To mě fascinuje! Jasně, holocaust se stal, ale jak u nás ve Státech ústavou chráníme svobodu slova, zřejmě bychom ho nechali žvanit.

Z průkopníka hardcoru, který viděl svět "jako prdelatý biologický večírek" a v jehož egocentrických knížkách umírali na každé stránce tak tři lidi v závějích drog, mizerného sexu a brutality, jste to dopracoval až na aktivistu.

Poslechněte, globalizaci nezastavíte, ale kontrolovat ji musíte. Když začnou být lidi až moc chamtiví, je třeba mít po ruce pravidla a zákony. Podívejte se, jaké ekonomické turbulence máme teď v Americe jen díky našemu laissez faire přístupu. Loni jsem projel celou jihovýchodní Asii, včetně Barmy, viděl jsem, co války udělaly s Íránem, se Sýrií a Libanonem. Projížděl jsem Pákistánem, zrovna když zavraždili Bénazír Bhuttovou. Člověka tyhle cesty naučí pokoře a skromnosti - mám čím dál radši lidi a obdivuju je za to, jak jsou přizpůsobiví a silní, jak bojují.

Vaše evropsko-americko-jihoafrické 2010 Frequent Flyer Tour má sto zastávek. Baví vás vůbec ještě "jít na pódium a krvácet před cizími lidmi", jak jste kdysi napsal?

Ano, ale uvědomuju si, jak drzé je přijít v době ekonomické krize na pódium, vyrvat z vás peníze za vstupné a pak začít mluvit: "Do háje, zaplatili jste si mě, tak držte zobák a poslouchejte!" Když už ty lidi takhle otravujete, musíte jim mít sakra co říct!

Zdá se, že pořád platí to vaše staré "lezu na jeviště, protože jsem nasranej".

Jo, mám vztek v jednom kuse, takovej prostě jsem. S vášní a zapálením vám budu cpát do hlavy svoje vidění světa, popíšu vám náš úžasný americký systém zdravotního pojištění a veřejné zdravotní a sociální péče, to, jak si zaměstnanci velkých pojišťoven vezou domů vánoční bonusy, zatímco vy chcípáte na chodníku, protože vaše zdravotní pojištění z nějakého důvodu nefunguje. Měli bychom konečně přestat být apatičtí a začít věci měnit.

Takže jste přestal myslet na sebe? Ve vašich cestovních denících, co vyšly v češtině jako Blues černýho kafe a Nejsem tu moc často?, jste jen vy. Třeba v zápiscích z německé části turné z konce roku 1989 není o středoevropských revolucích ani zmínka.

Byl jsem mladej a do sebe zahleděnej parchant. Teď mi táhne na padesát a začínám se rozhlížet, co se děje kolem mě.

Ano, vaší antibushovské satiry je plná YouTube. Ale kde zůstala muzika?

Asi zklamu příznivce svých bývalých kapel Black Flag a Rollins Band, ale na hudbu teď prakticky nemyslím. Muzika byla zvonem, na který jsem zvonil zatraceně často a dosti tvrdě, to uznejte. Neznám nikoho, kdo by jezdil takové šňůry, kdo by nechával na pódiu tolik vlastní krve. Už nevím, co bych mohl udělat víc a líp, nechci se opakovat. Přes dvacet alb, tisíce koncertů ... Když teď potkám na letišti bandu pokérovaných maníků s nástroji a pasy v ruce, nezávidím jim to. Nechci se vrátit do kůže chlápka, jakým jsem byl před deseti lety.

Hudba je teď navíc úplně jiná.

Ale pořád skvělá, hlavně mladé kapely ve Státech a pak progresívní Japonsko. Mám jednou týdně hudební pořad v rádiu, takže vývoj docela sleduju. Noise, stoner-rock undergroundová scéna, labely Gods of Tundra, Tee Pee ... Taky prodávání hudby na Internetu, třeba přes e-bay, je fantastický vynález. Fajn, pokud se chcete unudit k smrti, pouštějte si dál Avril Lavigne, ale doporučuju vám radši hledat na webu nové věci. Třeba mladí v rozvojových zemích, kde prostě nejsou obchody s cédéčky, si vyměňují obrovské soubory s hudbou, třeba se srílanským heavy metalem. V takovém Íránu je zas prakticky zakázané hudbu provozovat a poslouchat, takže jsem tam pár lidem dal stogigové pevné disky s muzikou, kterou by mohli poslouchat a šířit mezi sebou.

HENRY ROLLINS se narodil 13. 2. 1961 v americkém Washingtonu, D. C. Na počátku 80. let s kapelou Black Flag spoludefinoval žánr hardcore, pak hrál s Rollins Bandem a od roku 1983 jezdí po světě se svou improvizační show mluveného slova. Spisovatel, moderátor a herec (například Johnny Mnemonic, Lost Highway nebo Nelítostný souboj) vystoupí v pražské Akropoli 8. února v 19 hodin.

Uložit a sdílet článek

facebook Google Linkuj.cz yahoo! Jagg.cz vybrali.sme