Blesk Aha! iABC Deník Sport
Hledej na Reflex.cz
 
Časopis roku 2008
Vydává Ringier ČR, a.s.

Fotograf na útěku

Marek Gregor | (Tištěný Reflex, 28. 1. 2010)

Reflex 04/2010


Galerie Rudolfinum představuje jedinečnou kolekci německého o fotografa HERBERTA TOBIASE


Vlastně je až s podivem, že o životě Herberta Tobiase dodnes nikdo nenatočil celovečerní film. Ruská fronta, začínající herecká kariéra, útěk z Německa, útěk z Paříže, velký svět módní fotografie, obscénní život homosexuální celebrity 60. let, který ho nakonec přivedl na hranice chudoby. "Nový" život v zapomnění v městě neřesti Hamburku, práce pro gay časopisy, včetně následného znovuobjevení, jehož se dočkal až v roce 1981, kdy mu Berlínská národní galerie uspořádala velkou výstavu fotografií z 50. let. A v roce 1982 úmrtí na AIDS.

Berlínská party skončila - Berlín, 1960/61

Foto: Herbert Tobias

Český fotograf Robert Vano k tomu říká: "Tobias tak neměl čas dokončit svoje dílo. Prvních třicet let byste se měl rozhodovat, co budete dělat, druhých třicet let tvořit a těch posledních třicet let by se měly dělat knížky a výstavy. Jenže on umřel v sedmapadesáti."

V roce 1943 byl Herbert Tobias jako devatenáctiletý odveden na ruskou frontu. Odtud pochází série fotografií až árijsky krásných chlapců sedících v trávě, stísněného životního prostoru v podzemních bunkrech, ruských dětí pucujících za kousek chleba oficírům boty, ale i mrtvých ovcí a rozvalin. Vanovi prý Tobiasovy válečné fotografie připomínají zakladatele slavné agentury Magnum Roberta Capu.

Po válce to Tobias zkouší jako herec u poloprofesionálního souboru v Heidelbergu. Seznamuje se s civilním pracovníkem americké vojenské posádky a veřejně se hlásí k homosexualitě. To v tehdejší době znamenalo jediné - veřejné odsouzení (je třeba si uvědomit, že homosexualita byla v západním Německu až do konce 60. let trestná). Na jaře jedenapadesátého roku odjíždí zamilovaný Herbert Tobias za svým vyhoštěným přítelem do Paříže. Právě v Paříži se mu otevřel velký svět. Přítel Dick se dal na studium umění a Tobias sám začal pracovat jako příležitostný retušér pro módního fotografa Willyho Maywalda. Z té doby pocházejí například i snímky mladičkého Klause Kinského nebo cyklus věnovaný Jeanu Genetovi. Už v roce 1953 mu začínají vycházet první fotografie v módních časopisech Vogue a L'Officiel de la Couture. Jenže ještě ve stejném roce musí po jakési hospodské bitce - opět pro svou nezakrývanou sexuální orientaci - z Paříže utéci, tentokrát přes Frankfurt zpět do Berlína.

Bez názvu - Frankfurt nad Mohanem, 1953

Foto: Herbert Tobias

Zde objevuje koncept módní fotografie zasazené do válkou rozbombardované metropole. Následující léta se živí jako módní fotograf největších německých, jak se tehdy říkalo, ilustrovaných časopisů. Z té doby také pocházejí jeho nesmírně silné portréty - ať už začínajících modelek a pozdějších zpěvaček Nico (ano, té z Velvet Underground) a Amandy Learové, nebo asi největšího poválečného německého teroristy Andrease Baadera, kterého fotil dávno před tím, než založil Frakci Rudé armády.

Nezřízený život a neustálá touha po svobodě ho dostihly i v polovině šedesátých let v Berlíně. Přestává s komerční tvorbou a vrací se alespoň na chvíli k herectví. A v roce 1969 se definitivně stěhuje do hamburské čtvrti Altona. Tam se částečně věnuje tvorbě coverů pro nahrávací společnost Deutsche Gramophon. Je na mizině a přežívá jen díky velkorysé pomoci svých přátel. Po dekriminalizaci homosexuality v Německu začíná fotit pro gay časopis Him Applaus. Zkouší publikovat některé své texty doplněné o fotografie z dřívějších let, ale stále žije na pokraji společnosti. Na jeho tvorbě je vidět zřejmý odklon k jiným než fotografickým cílům. Jak říká kurátor výstavy Ulrich Domröse: "Zde především naplňoval sexuální klišé." Proto jsou na snímcích svalnatí chlápci v kožených kalhotách, přesně podle tehdejší gay módy a la Village People. Stylově těžko zařaditelný solitér Tobias měl smůlu, že umřel přesně v době, kdy ho Německo začalo znovu objevovat - jako by tentokrát a nadobro utekl před svým comebackem.

Herbert Tobias – autoportrét

Foto: Herbert Tobias

Tobiasovo dílo působí (i díky tomu, že svou pozůstalost odkázal Berlínské národní galerii) celistvě a obsažně. Výstižná jsou určitě slova ředitele Galerie Rudolfinum Petra Nedomy o tom, že když se díváme na jeho tvorbu jako na celek, nenajdeme k němu v dějinách české fotografie paralelu. Na probíhající výstavě je k vidění více než 150 Tobiasových černobílých snímků, které více než zdařile představují reprezentativní pohled na jeho celoživotní práci.


KURÁTOR HERBERT TOBIAS (1924-1982)

kurátor Ulrich Domröse

Galerie Rudolfinum, Praha

Do 28. 3. 2010


Robert Vano

Foto: Tomáš Tesař

SVĚTLO V NOCI

Přední český fotograf ROBERT VANO o Herbertu Tobiasovi

Co vám přijde pro Tobiasovu tvorbu nejvýstižnější?

Ve srovnání s následující generací gay fotografů, jako byli Robert Maplethorpe nebo Bruce Weber, působí Tobiasovy fotky smutně. Paní Fárová by řekla, že to je jako ukřižování svatého Sebastiána - není tam radost, ale utrpení. Dneska když fotíte kluka, tak mu stáhnete gatě, cvak a jede domů, nic se neděje. Dřív to bylo úplně jinak.

O Tobiasovi se často píše jako o pionýrovi homosexuální fotografie.

Ale pozor, rozhodně nebyl první gay fotograf, před ním byl třeba George Platt Lynen, který umřel v roce 1955. Vlastně to měl podobně, pracoval pro Vogue, ale do Švýcar jezdil pod jiným jménem fotit pro pornočasopisy. Světoznámým se stal až po smrti. A ještě před ním tu byli Guglielmo Plüschow a Wilhelm von Gloeden, kteří se homosexuální fotografii věnovali už na přelomu 19. a 20. století.

Často bývá zmiňován Tobiasův portrét mladého teroristy Andrease Baadera.

Já bych taky rád vyfotil mladýho teroristu. Na nás gaye to působí chlapsky podobně jako hasiči, vojáci, policajti - všechno, co je v uniformě.

Co mohou z Tobiasovy tvorby čerpat jeho dnešní mladí kolegové?

Hlavně světlo, málokdo fotí s přírodním světlem. Když dneska vidíte práce mladých fotografů, jako by byli všichni zalezlí v podzemí jako krtci. Blejskaj', jako kdyby byli bohové nasraní! Přitom i v noci je světlo, jen expozice musí být hlubší. Nastavíte hodinu, dáte si cigáro, vrátíte se a máte fotku hotovou. Jenže všichni spěchaj', jako kdyby se za to dávaly medaile. Světlo od Stvořitele nikdo nenahradí a v tom jsou Tobiasovy věci krásný!







Diskuse k článku (celkem příspěvků: 0, nových: 0)
Zasílat reakce na označené příspěvky na e-mailovou adresu:
zasílat všechny nové příspěvky: