Galerie Rudolfinum představuje jedinečnou kolekci německého o fotografa HERBERTA TOBIASE
Vlastně je až s podivem, že o životě Herberta Tobiase dodnes nikdo nenatočil celovečerní film. Ruská fronta, začínající herecká kariéra, útěk z Německa, útěk z Paříže, velký svět módní fotografie, obscénní život homosexuální celebrity 60. let, který ho nakonec přivedl na hranice chudoby. "Nový" život v zapomnění v městě neřesti Hamburku, práce pro gay časopisy, včetně následného znovuobjevení, jehož se dočkal až v roce 1981, kdy mu Berlínská národní galerie uspořádala velkou výstavu fotografií z 50. let. A v roce 1982 úmrtí na AIDS.
Český fotograf Robert Vano k tomu říká: "Tobias tak neměl čas dokončit svoje dílo. Prvních třicet let byste se měl rozhodovat, co budete dělat, druhých třicet let tvořit a těch posledních třicet let by se měly dělat knížky a výstavy. Jenže on umřel v sedmapadesáti."
V roce 1943 byl Herbert Tobias jako devatenáctiletý odveden na ruskou frontu. Odtud pochází série fotografií až árijsky krásných chlapců sedících v trávě, stísněného životního prostoru v podzemních bunkrech, ruských dětí pucujících za kousek chleba oficírům boty, ale i mrtvých ovcí a rozvalin. Vanovi prý Tobiasovy válečné fotografie připomínají zakladatele slavné agentury Magnum Roberta Capu.
Po válce to Tobias zkouší jako herec u poloprofesionálního souboru v Heidelbergu. Seznamuje se s civilním pracovníkem americké vojenské posádky a veřejně se hlásí k homosexualitě. To v tehdejší době znamenalo jediné - veřejné odsouzení (je třeba si uvědomit, že homosexualita byla v západním Německu až do konce 60. let trestná). Na jaře jedenapadesátého roku odjíždí zamilovaný Herbert Tobias za svým vyhoštěným přítelem do Paříže. Právě v Paříži se mu otevřel velký svět. Přítel Dick se dal na studium umění a Tobias sám začal pracovat jako příležitostný retušér pro módního fotografa Willyho Maywalda. Z té doby pocházejí například i snímky mladičkého Klause Kinského nebo cyklus věnovaný Jeanu Genetovi. Už v roce 1953 mu začínají vycházet první fotografie v módních časopisech Vogue a L'Officiel de la Couture. Jenže ještě ve stejném roce musí po jakési hospodské bitce - opět pro svou nezakrývanou sexuální orientaci - z Paříže utéci, tentokrát přes Frankfurt zpět do Berlína.
Zde objevuje koncept módní fotografie zasazené do válkou rozbombardované metropole. Následující léta se živí jako módní fotograf největších německých, jak se tehdy říkalo, ilustrovaných časopisů. Z té doby také pocházejí jeho nesmírně silné portréty - ať už začínajících modelek a pozdějších zpěvaček Nico (ano, té z Velvet Underground) a Amandy Learové, nebo asi největšího poválečného německého teroristy Andrease Baadera, kterého fotil dávno před tím, než založil Frakci Rudé armády.
Nezřízený život a neustálá touha po svobodě ho dostihly i v polovině šedesátých let v Berlíně. Přestává s komerční tvorbou a vrací se alespoň na chvíli k herectví. A v roce 1969 se definitivně stěhuje do hamburské čtvrti Altona. Tam se částečně věnuje tvorbě coverů pro nahrávací společnost Deutsche Gramophon. Je na mizině a přežívá jen díky velkorysé pomoci svých přátel. Po dekriminalizaci homosexuality v Německu začíná fotit pro gay časopis Him Applaus. Zkouší publikovat některé své texty doplněné o fotografie z dřívějších let, ale stále žije na pokraji společnosti. Na jeho tvorbě je vidět zřejmý odklon k jiným než fotografickým cílům. Jak říká kurátor výstavy Ulrich Domröse: "Zde především naplňoval sexuální klišé." Proto jsou na snímcích svalnatí chlápci v kožených kalhotách, přesně podle tehdejší gay módy a la Village People. Stylově těžko zařaditelný solitér Tobias měl smůlu, že umřel přesně v době, kdy ho Německo začalo znovu objevovat - jako by tentokrát a nadobro utekl před svým comebackem.
Tobiasovo dílo působí (i díky tomu, že svou pozůstalost odkázal Berlínské národní galerii) celistvě a obsažně. Výstižná jsou určitě slova ředitele Galerie Rudolfinum Petra Nedomy o tom, že když se díváme na jeho tvorbu jako na celek, nenajdeme k němu v dějinách české fotografie paralelu. Na probíhající výstavě je k vidění více než 150 Tobiasových černobílých snímků, které více než zdařile představují reprezentativní pohled na jeho celoživotní práci.
KURÁTOR HERBERT TOBIAS (1924-1982)
kurátor Ulrich Domröse
Galerie Rudolfinum, Praha
Do 28. 3. 2010
SVĚTLO V NOCI
Přední český fotograf ROBERT VANO o Herbertu Tobiasovi
Co vám přijde pro Tobiasovu tvorbu nejvýstižnější?
Ve srovnání s následující generací gay fotografů, jako byli Robert Maplethorpe nebo Bruce Weber, působí Tobiasovy fotky smutně. Paní Fárová by řekla, že to je jako ukřižování svatého Sebastiána - není tam radost, ale utrpení. Dneska když fotíte kluka, tak mu stáhnete gatě, cvak a jede domů, nic se neděje. Dřív to bylo úplně jinak.
O Tobiasovi se často píše jako o pionýrovi homosexuální fotografie.
Ale pozor, rozhodně nebyl první gay fotograf, před ním byl třeba George Platt Lynen, který umřel v roce 1955. Vlastně to měl podobně, pracoval pro Vogue, ale do Švýcar jezdil pod jiným jménem fotit pro pornočasopisy. Světoznámým se stal až po smrti. A ještě před ním tu byli Guglielmo Plüschow a Wilhelm von Gloeden, kteří se homosexuální fotografii věnovali už na přelomu 19. a 20. století.
Často bývá zmiňován Tobiasův portrét mladého teroristy Andrease Baadera.
Já bych taky rád vyfotil mladýho teroristu. Na nás gaye to působí chlapsky podobně jako hasiči, vojáci, policajti - všechno, co je v uniformě.
Co mohou z Tobiasovy tvorby čerpat jeho dnešní mladí kolegové?
Hlavně světlo, málokdo fotí s přírodním světlem. Když dneska vidíte práce mladých fotografů, jako by byli všichni zalezlí v podzemí jako krtci. Blejskaj', jako kdyby byli bohové nasraní! Přitom i v noci je světlo, jen expozice musí být hlubší. Nastavíte hodinu, dáte si cigáro, vrátíte se a máte fotku hotovou. Jenže všichni spěchaj', jako kdyby se za to dávaly medaile. Světlo od Stvořitele nikdo nenahradí a v tom jsou Tobiasovy věci krásný!

Měkké porno ČSSD
(Reflex.cz, 4. 3. 2010)
Zelený Raoul č. 780 – Oranžová jízda
(Zelený Raoul, 4. 3. 2010)
Teď jsem šťastná
(Reflex.cz, 3. 3. 2010)
Český lev 2009: Trapnost nadevše
(Reflex.cz, 9. 3. 2010)
Kolem světa: Proč Japonky šmajdají
(Reflex.cz - Zvenku, 3. 3. 2010)
Twenty Ten - pohyb emocí a snů
(Tištěný Reflex, 25. 2. 2010)
Na extremisty bez extrémů
(Tištěný Reflex, 25. 2. 2010)
Restart
(Tištěný Reflex, 25. 2. 2010)
Manifest líného rodiče
(Tištěný Reflex, 25. 2. 2010)
Kde máš čepici?
(Tištěný Reflex, 25. 2. 2010)
Hudba pro dobrou chuť
(Reflex.cz, 26. 2. 2010)
Měkké porno ČSSD
(Reflex.cz, 4. 3. 2010)
Hodný Honza
(Reflex.cz, 1. 3. 2010)
Radost ze slunce
aneb elektřina nad zlato
(Reflex.cz - Jiné město, 9. 3. 2010)
Vpřed s dinosaury
(Top téma, 1. 3. 2010)