Jak myslíme?

Miloš Čermák | (Tištěný Reflex, 28. 1. 2010)

Reflex 04/2010

Notebook Miloše Čermáka

Někde jsem četl, že web je vrahem společenské konverzace. Než existoval Google, bylo možné trávit celé hodiny debatami o tom, jaký byl první film Paula Newmana či zda autorem citátu "Stoprocentní Američan je z 99 procent idiot" je spíš George Bernard Shaw, anebo Oscar Wilde. Teď se dřív nebo později někdo zvedne, aby se šel podívat do počítače, anebo ještě spíš si to rovnou vygoogluje z mobilu. A je po debatě. Místo podstatných a zajímavých problémů se tak musí řešit dilemata, která stejně žádné řešení nemají, a tudíž je na Googlu nenajdeme. Například jestli je větším kašparem Jiří Paroubek, nebo Mirek Topolánek.

To je možná jeden z důsledků našeho života s webem. Mnoho vědomostí a faktů přemístil z encyklopedií, slovníků a dalších svazků v zaprášených knihovnách na dosah ruky. Zatím jsou stále relativně nepohodlně uloženy na webových stránkách, ale pracuje se na tom, aby se z nich rozprostřely skutečně do reálného života. Jedním z horkých trendů těchto měsíců je takzvaná rozšířená realita. Představme si ji na příkladu: díváme se na svět přes objektiv fotoaparátu zabudovaného v mobilním telefonu. Sledujeme na displeji například budovy kolem sebe a hned vedle nich vyskakují informace, jež potřebujeme. Když jdeme na večeři, přečteme si tam jména restaurací a ukázky z jídelních lístků.

Tohle je možné už teď, do budoucna věřím, že webové vyhledávače budou rozpoznávat i lidi. Na to se zvlášť těším, protože čím jsem starší, tím víc potkávám lidi, na jejichž jména si nemůžu vzpomenout. Takhle se mi hned vedle nich objeví komiksová bublina, kde bude nejen jméno, ale také aktuální stav (myslím partnerský i finanční) plus třeba poslední zápisek z blogu. To aby konverzace mohla být aktuální a na úrovni. To vše přímo do skel speciálních brýlí (Google ostatně už loni představil své Goggles) nebo rovnou do kontaktních čoček.

Jsem optimista i v tom, že se časem dočkáme i kvalitních on-line překladačů. Zvláštní příslušníci mininárodů, jako je ten náš, pád jazykových bariér přivítají s otevřenými náručemi. Ty dnešní googlovské převody jsou klopotné a nepřesné, ale věřme, že je to jen otázka času. Jak mi psal americký přítel Stephen Fisher, Google se už naučil překládat "ty jo!" jako "wow!". To beru jako první vlaštovku skutečně kvalitních překladů.

Ta základní otázka je však jiná. Činí nás tohle všechno chytřejšími, anebo naopak? Vede snadná dostupnost informací a dat jakéhokoliv typu k lenosti a odumírání mozkových buněk, anebo jim naopak dává volnost k přemýšlení a řešení problémů?

cermak@extra.cz

AUTOR JE NOVINÁŘ