Duše teroristy

Radek John | (Tištěný Reflex, 28. 1. 2010)

Reflex 04/2010

Co vede člověka, aby se opásal trhavinou a odpálil uprostřed zástupu nevinných lidí? Odborníci na lidské nitro se snaží porozumět myšlení sebevražedných atentátníků.

Rozvíjející se informační společnost umožňuje sociologům a psychologům pronikat hlouběji do myslí členů teroristických skupin. Většina z nich zveřejňuje své cíle na Internetu, některé provozují televizní kanály. Vědci dnes mohou číst i texty sebevražedných atentátníků a sledovat jejich videa na rozloučenou. Začínají také vycházet knihy, jež popisují cesty jednotlivců do náručí teroristických skupin, život v nich, přístup k morálce i důvody, proč se lidé myšlenky zákeřného boje využívajícího smrt nevinných lidí vzdávají. Současnému stavu poznání se věnovala americká novinářka Sarah Kershawová v deníku New York Times.

Sociologové a psychologové hledají kořeny zla a násilí

Foto: profimedia.cz

MOMENT OSVÍCENÍ

Každý atentátník je samozřejmě jiný, přesto se některým vědcům podařilo, alespoň podle jejich tvrzení, najít obecné charakteristiky, které zvyšují šanci, že se jedinec stane teroristou.

Cesta k terorismu začíná už v raném mládí. Přispívá k ní pocit, že je člověk obětí. Budoucí teroristé vnímají etnickou nebo národní skupinu, do níž patří, jako ohroženou, ne-li přímo na pokraji vyhynutí. Mnoho z nich má kriminální minulost. Hodně teroristů věří, že prohřešky nepřítele je opravňují k násilí ve jménu vyššího mravního principu. V kariéře mnoha teroristů se dá najít spouštěcí moment, okamžik osvícení, který způsobí jejich definitivní příklon k radikální násilnické ideologii. Může to být zabití někoho blízkého s politickým podtextem. Část je kupodivu motivována strachem ze smrti, bojí se vlastní smrtelnosti. Nechtějí odejít ze světa, aniž by po sobě zanechali nějakou stopu.

ZTRACENÉ DUŠE A MSTITELÉ

Psycholog z Massachusettské univerzity Ervin Staub rozlišuje tři typy teroristů: idealisty, mstitele a ztracené duše. Idealisté jsou lidé, kteří se ztotožnili s utrpením určité skupiny. Mstitelé sami zažili nějaké trauma, jež ale ani nemuselo mít politický podtext (například sexuální obtěžování v dětství). Ztracené duše jsou nezakořenění lidé bez sociálního zázemí. V teroristické ideologii našli smysl života.

Jiný psycholog, Clark McCauley z univerzity v Bryn Mawru ve státě Pensylvánie, přišel se čtyřmi dalšími charakteristikami teroristů. S revolucionáři, zbloudilci, konvertity a ovlivnitelnými. Revolucionáři se angažují pořád v jedné a téže věci. Zbloudilci naopak přebíhají od jedné skupiny ke druhé. Konvertité zahodili svou minulost, aby v teroristické bojůvce začali nový život. Ovlivnitelné k terorismu přiměli jejich přátelé, příbuzní nebo partneři.

VLIV SKUPINY

Radikální sociální psychologové jsou přesvědčeni, že lidské chování je pouze výsledkem situací, do nichž se jedinci dostali. Život většiny teroristů je spjat s jejich skupinou. V jejím rámci jsou lidé také ochotnější víc riskovat. Nebezpečí se rozdělí mezi jednotlivé členy, na každého tak připadne jen jeho malá část. Také odhodlání obětovat vlastní život považuje hodně vědců za výsledek skupinového vlivu.

Podobně je to i s odpovědností. Když vás na ulici postihne epileptický záchvat, vaše šance, že vám někdo pomůže, bude tím větší, čím méně lidí bude postávat okolo. Budeli jich víc, odpovědnost se mezi nimi rozmělní. Nakonec vám nemusí pomoct vůbec nikdo. S rizikem a morální zodpovědností mezi teroristy to může být stejné.

Příslušnost k teroristickému společenství dává jedinci pocit smysluplnosti a významnosti jeho života. Čím je seskupení ohroženější a izolovanější, tím soudržnější se obvykle stává. Pronásledování, otevřený boj a kriminalizace podzemním hnutím zajišťují přísun čerstvých členů.

BEZ SLITOVÁNÍ

Mnoho teroristů nepovažuje násilí ani zákeřný boj vůči svému nepříteli za nemorální. To ale neznamená, že žijí bez jakýchkoliv morálních pravidel. Sarah Kershawová píše o knize odborníka na terorismus Johna Horgana. Je v ní příběh bombového instruktora IRA, který musel zastřelit policistu, jehož matka byla vdova. Pokud musí teroristé zabíjet kvůli ochraně nevinných utlačovaných a utlačovat jiné nevinné, věří, že se chovají správně. Přesto prý instruktor IRA prohlásil, že cítil, že za vraždu bude muset zaplatit.

Místo ideálů a dobrodružství však mnohé členy teroristických hnutí čeká vzájemné soupeření jednotlivých odnoží mateřské organizace a nuda. Sedět celý den v bezpečném domě a popíjet čaj - i tak může vypadat život teroristy.

Někteří členové přehodnotí své priority, když zestárnou. Rozhodnou se založit rodinu nebo pochopí, že organizace je příliš radikální či její cíle jsou nedosažitelné. To všechno má jediný důsledek - terorista opustí svou skupinu a začlení se do společnosti.

AUTOR JE BIOLOG