Happening Milana Knížáka

Šéf Národní galerie odjakživa uměl hrát silové hry

Milan Knížák měl a má schopnost být obklopen lidmi, kteří jej berou bez výhrad se vším všudy nebo ho silně nenávidí. Tak tomu bylo už od šedesátých let, když jeho výrazná osobnost začala formovat zdejší neoficiální kulturní život.

Foto: ČTK

S Milanem Knížákem jsem se seznámil někdy v první polovině šedesátých let. Žil tehdy ve dvou místnůstkách prolezlých plísní a vlhkostí na hradčanském Novém Světě. Okna do hlavní uličky byla plná jeho objektů spolu s plakáty a výzvou: "Žij jinak!"

JAK JINAK?

Skoro po padesáti letech od té doby si už málokdo dovede představit, co tehdy leitmotiv žití jinak obnášel. Vždyť tehdy ještě policajti lapali každého, kdo měl pestřejší košili nebo, nedejpánbůh, ocvočkované džínsy! A v této atmosféře Knížák provozoval svoje první happeningy, téměř současně jako obdobná hnutí na Západě.

Happening, jak známo, je charakterizován jako umění vytrhnout člověka z jeho každodenních stereotypů, a protože tehdejší režim trval na udržování kasárenských schémat života, byla to zjevná vzpoura, která často končila na vyšetřovně komunistické Státní bezpečnosti.

MISTR ORGANIZACE

Milan byl vždycky mistrem organizace. Jeden z příkladů: byl zaměstnán u Pražské informační služby a měl dva obrovské klíče od věží Karlova mostu. Věže měl udržovat v čistotě, jeho družka dělala totéž s petřínskou rozhlednou, jež byla jako stvořená pro rozlet správné papírové vlaštovky. Tři měsíce všichni návštěvníci Nového Světa, sympatizanti a Milanovi učedníci vyráběli vlaštovky, velké, malé a největší.

Nevím už, kolik plných jutových pytlů jich bylo, když jsme je vynesli nahoru. Příkladně zorganizovaná akce bez finančního zázemí - zapojí se všichni, zadarmo, a ještě s nadšením! Stálo to za to. Pěkný den, vlaštovky v počtech leteckých divizí létaly úchvatně. Menší dál, větší blíž. Krásně pokryly blízké okolí i celou rozhlednu. Následovala samozřejmě výpověď z práce, ale dílo se podařilo.

Foto: ČTK

Foto: ČTK

ROZENÝ VŮDCE

Mladý Knížák byl rovněž rozený vůdce. Malostranské hospody byly svého času plné jeho spolupracovníků ze společenství Aktual, tedy přátel aktuálního umění. Nebýt normalizace, bylo by určitě něčím větším než hippiesácké kolonie venku. Na začátku to bylo setkávání outsidrů a vlasáčů, později se Aktual vytříbil jako skupina lidí majících jisté umělecké vlohy. Ale především se šlo do hloubky. Tím se vše lišilo od těch početných módních komunit hippies s jejich pasivitou, kterou mohl sám Milan poznal v Americe.

Když se díky uvolnění v osmašedesátém dostal Knížák do Spojených států, šel do toho aktivně: žádná stipendia, ze začátku se živil jako údržbář a zanedlouho už pracoval jako bytový architekt ... měl tedy slušné finanční zázemí a nemusel se cítit mezi svými avantgardními kolegy jako chudáček z Východu. Ve hvězdné hodině amerického umění tam byl Milan jako doma. Stačí připomenout, že znal Yoko Ono dřív než Lennon.

BIG PREZERVATIV

Od půlky šedesátých let bylo trochu svobodněji a začali k nám jezdit umělci ze Západu. I oni se zapojili do Knížákova průvodu, kterým vrcholil jeden pražský večer: v čele nesen dlouhý plastikový Big prezervativ, jenž se pomalu valil pražskou Nerudovkou směrem k Malostranskému náměstí.

U malostranské lékárny byli zastaveni kordónem esenbáků, Big prezervativ stržen, osvědčené pendreky si zapracovaly. Jeden ze slavných vyšetřovatelů z let padesátých chtěl z celé záležitosti udělat spiknutí. Bůhví, proč se podle osvědčeného mustru nekonalo, nicméně víc než půlroční pobyt v ruzyňské věznici byl pro Milana cenou za oficiální premiéru.

Další zatčení se odehrávalo začátkem sedmdesátých let po Knížákově návratu z USA, co jej ve veřejném projevu napadl šéf komunistů Gustáv Husák. Od té doby byl Milan na seznamu "víajpíček" preventivně zavíraných, třeba při Brežněvově návštěvě. Pro zajímavost: bachařům předvedl pěknou akci - protože se věnoval józe, pil jenom vodu, a jak říkal, dosáhl takové dokonalosti, že užaslí bachaři jen čuměli, že z něj vychází stejný kýbl vody, jaký předtím vypil.

Žij jinak - celoživotní heslo Milana Knížáka

Foto: ČTK

SILOVÉ HRY

Tohle byl Knížák dřevních dob, a jestli vám připomíná - třeba jen povrchně - Knížáka těchto dní, dokazuje to jen, že silné osobnosti se nemění. Odjakživa hrál silovou hru. Možná že tenkrát málokdo zaregistroval jeho systematičnost, píli a pravidelnost. Řemeslnou dovednost.

Když k tomu přidáme známosti s mocnými (našeho) světa vlevo, vpravo, a ještě schopnost z nich vyrazit peníze, to už je zločin k neodpuštění!

Zrovna tak, jako mu nezapomenou ti, co snad dennodenně řvou, že se před dvaceti lety mělo zatočit s komunisty na katedrách vysokých škol. Proč se to podařilo jen Knížákovi na AVU? Ano, pořád "žije jinak", a především jinak koná. Myslím, že se při tom všem taky náramně baví. Tak jako na začátku šedesátých let při povedených akcích. Všimli jste si, že každý jeho údajně provokativní výrok nebo soud je dokonalým happeningem?

AUTOR JE PUBLICISTA

Uložit a sdílet článek

facebook Google Linkuj.cz yahoo! Jagg.cz vybrali.sme