Sedm dní, které otřásly Šibíkem

Pavel Šafr, šéfredaktor | (Tištěný Reflex, 28. 1. 2010)

Reflex 04/2010

Nezměrná tragédie, která se po zemětřesení odehrává na Haiti, by neměla nechat nikoho netečným. Je třeba podporovat instituce, které dokáží zorganizovat efektivní pomoc trpícím lidem. O tom neexistuje žádná pochybnost.

Rabování na Haiti - Mnoho z těch, kteří přežili, dali přednost rabování před hledáním zasypaných lidí

Foto: Jan Šibík

Pochybnost však vzbuzuje celkový stav společnosti v této karibské zemi a příspěvkem novinářů musí být nemilosrdný popis její reality.

Fotoreportér Reflexu Jan Šibík strávil sedm dní přímo uprostřed této tragédie, která ani po masívní mezinárodní pomoci nejspíš neskončí.To proto, že Haiti bylo již před zemětřesením téměř nefungujícím státem a tato katastrofa nešťastnou zemi dorazila. Vládne zde dlouhá léta korupce, bída, malárie a AIDS. Je šokující, že na stejném ostrově jménem Hispaniola, k němuž doplul Kryštof Kolumbus během své první objevitelské plavby, najdeme vedle Haiti i celkem fungující Dominikánskou republiku, která žije z turistiky.

Honza Šibík už viděl mnoho hrůz. Vedle mnoha válek i zemětřesení v Turecku či následky tsunami na Srí Lance. Už tedy viděl hromady mrtvých těl. To, co ale ještě neviděl, je ohromná míra masového rabování a nečinnost přeživších obyvatel, kteří se nesnaží pomoci zasypaným lidem.

Koncerty celebrit pro Haiti odpovídají nejen na potřebu pomoci, nýbrž i na domácí poptávku po dojetí. Jde-li alespoň o faktickou účast s trpícími lidmi, je to v pořádku. Když takové akce sklouznou k dojetí nad naší vlastní dobrotou, tak zde končí legrace. Pocity reportéra na Haiti jsou silné a otřesné. Jde o stres, strach, zoufalství, znechucení a pocit bezmoci, ale dojetí ve filmové či mediální podobě na této emocionální škále prostě chybí.

Londýn: koncert pro Haiti

Foto: Isifa.com

Toto číslo Reflexu přináší dvanáct stran otřesného svědectví o situaci v těch nejpostiženějších místech. V příštím čísle se Šibíkem probereme celou složitost haitské tragédie, včetně fenoménu masového rabování, jež celkem ostře kontrastuje s jednoduchostí naší masové komunikace.

Podpora, kterou Haiti potřebuje, nesmí skončit tím, že se pozornost médií upře k něčemu jinému. Mezi nutnou pomoc patří mimo jiné i nastolení pořádku silou a budování fungujících státních institucí. Zda si lidé na Haiti dokáží vládnout sami, však zůstane ještě dlouho otázkou.